Stránka 2 z 2

Re: Syndrom zavrženého rodiče u dětí

Napsal: 08 črc 2014 07:56
od forU
Rozhodně bych do toho netahal to druhé dítě, jako první bych se pokusil domluvit s otcem kluka, pokud by to nebylo možné, pak bych se snažil zjistit, co si o mě dítě myslí, proč mě odmítá a o co mu jde. A z toho bych hledal cestu ven. Jestli napsal ošklivou smsku, pak tím něco sděluje. To je důležité, co tím sděluje.

Re: Syndrom zavrženého rodiče u dětí

Napsal: 08 črc 2014 09:11
od čičina
No právě.......s otcem není řeč v ničem, on je "rád", že se syn se mnou nebaví, bránění styku se pokouší i u dcery...... to co řekl syn na OSPODu, to mi hlava nebere....samé výmysli, zkusím přes poradnu s tím něco udělat. Prostě otec ví, co mi ublíží, že nebudu s dětmi. Kdybych chtěla udělat na syna nějaký posudek, tak nevím jak by ho psycholog rozlousknul, když plácá "kraviny"....uvnitř je citlivka, ale hraje si na dospělého...tak ho bere i otec

Re: Syndrom zavrženého rodiče u dětí

Napsal: 08 črc 2014 09:30
od forU
K psychologovi ho netahej, to ho jen proti sobě zase popudíš. Zkoumej ho, co se v něm děje, proč se takhle k tobě chová, co ti má za zlé, co ti vyčítá. A trpělivě pracuj na změně jeho postoje, ne vysvětlováním, ale chováním.

Re: Syndrom zavrženého rodiče u dětí

Napsal: 08 črc 2014 12:14
od čičina
hmmm...a jak to mám dělat, když se se mnou nebaví, nepíše atd........jednou byl v poradně, ale co přesně říkal zatím nevím.....je to fakt na palici.....člověk se o něj stará 13 let a pak jako by "umřel".

Re: Syndrom zavrženého rodiče u dětí

Napsal: 08 črc 2014 13:17
od JJL
je to složitý věk - cloumají s nimi emoce "od zdi ke zdi"
a chvilku to trvá než se s nimi naučí žít a ovládat je
tedy nic moc bych jim vlastně nezazlíval

asi nedělat zbytečně věci, které je jen podráždí
spíš něco, co alespoň trochu akceptují
(třeba něco jíst většinou musí :-) nebo si vybijou energii při nějakém sportu)
dát jim životní prostor, aby se necítili tak moc manipulovaní/omezovaní
zároveň dávat pozor, aby nesklouzli k žádným špatnostem

Re: Syndrom zavrženého rodiče u dětí

Napsal: 09 črc 2014 18:50
od Marie
Druhé dítě (dcerka) bude do všeho zatažena zcela přirozeně - vztahy k oběma (mámě i bráchovi) prostě nejde oddělit. Nemyslela jsem samozřejmě aktivní snahu, ale ono zcela stačí to, že "ženské" spolu něco zažijí, dcerka o tom bude nepochybně mluvit s bráchou. Tyhle vazby jsou velmi silné, v krizi mají sourozenci často jenom sebe a i kdyby syn na zkušenosti dcery s matkou nereagoval (hned), vnímá je.

Manipulátoři jsou nebezpeční, budiž Vám útěchou, že jakmile je děti prohlédnou, v zásadě neodpouštějí (a rozhodně ne rodičům). Tady boží mlýny skutečně melou, ač uznávám, že je to chabá náplast.

Ad psycholog - dobrý psycholog by určitě dokázal posoudit, jaká je realita a jak je to s ovlivňováním syna. Ovšem v tomhle bych na Vašem místě byla VELMI opatrná spíše na nic takového netlačila. Jak se v tom všem nejspíš nevyzná, mohl by se naštvat ještě víc. Nejspíš se časem psychologická podpora bude hodit, ale to spíš tehdy, až ji sám uzná za přínosnou. Zatím to prostě s psychology proberte vy, pomůžou Vám se v tom vyznat.

No a pak už "jen" připomínat, že jste pořád tady. Já osobně bych se k tomu snažila o komunikaci s otcem, tam klidně i nařízenou a tlačila na OSPOD, ať mi pomůže, hlavně kvůli mladší dceři. Čeká Vás ještě dlouhá cesta...

Více o zabejčeném puberťákovi v SZ :-)