Syndrom zavrženého rodiče u dětí

[forU]

Rozhodně bych do toho netahal to druhé dítě, jako první bych se pokusil domluvit s otcem kluka, pokud by to nebylo možné, pak bych se snažil zjistit, co si o mě dítě myslí, proč mě odmítá a o co mu jde. A z toho bych hledal cestu ven. Jestli napsal ošklivou smsku, pak tím něco sděluje. To je důležité, co tím sděluje.

[čičina]

No právě.......s otcem není řeč v ničem, on je "rád", že se syn se mnou nebaví, bránění styku se pokouší i u dcery...... to co řekl syn na OSPODu, to mi hlava nebere....samé výmysli, zkusím přes poradnu s tím něco udělat. Prostě otec ví, co mi ublíží, že nebudu s dětmi. Kdybych chtěla udělat na syna nějaký posudek, tak nevím jak by ho psycholog rozlousknul, když plácá "kraviny"....uvnitř je citlivka, ale hraje si na dospělého...tak ho bere i otec

[forU]

K psychologovi ho netahej, to ho jen proti sobě zase popudíš. Zkoumej ho, co se v něm děje, proč se takhle k tobě chová, co ti má za zlé, co ti vyčítá. A trpělivě pracuj na změně jeho postoje, ne vysvětlováním, ale chováním.

[čičina]

hmmm...a jak to mám dělat, když se se mnou nebaví, nepíše atd........jednou byl v poradně, ale co přesně říkal zatím nevím.....je to fakt na palici.....člověk se o něj stará 13 let a pak jako by "umřel".

[JJL]

je to složitý věk - cloumají s nimi emoce "od zdi ke zdi"
a chvilku to trvá než se s nimi naučí žít a ovládat je
tedy nic moc bych jim vlastně nezazlíval

asi nedělat zbytečně věci, které je jen podráždí
spíš něco, co alespoň trochu akceptují
(třeba něco jíst většinou musí nebo si vybijou energii při nějakém sportu)
dát jim životní prostor, aby se necítili tak moc manipulovaní/omezovaní
zároveň dávat pozor, aby nesklouzli k žádným špatnostem

[Marie]

Druhé dítě (dcerka) bude do všeho zatažena zcela přirozeně - vztahy k oběma (mámě i bráchovi) prostě nejde oddělit. Nemyslela jsem samozřejmě aktivní snahu, ale ono zcela stačí to, že "ženské" spolu něco zažijí, dcerka o tom bude nepochybně mluvit s bráchou. Tyhle vazby jsou velmi silné, v krizi mají sourozenci často jenom sebe a i kdyby syn na zkušenosti dcery s matkou nereagoval (hned), vnímá je.

Manipulátoři jsou nebezpeční, budiž Vám útěchou, že jakmile je děti prohlédnou, v zásadě neodpouštějí (a rozhodně ne rodičům). Tady boží mlýny skutečně melou, ač uznávám, že je to chabá náplast.

Ad psycholog - dobrý psycholog by určitě dokázal posoudit, jaká je realita a jak je to s ovlivňováním syna. Ovšem v tomhle bych na Vašem místě byla VELMI opatrná spíše na nic takového netlačila. Jak se v tom všem nejspíš nevyzná, mohl by se naštvat ještě víc. Nejspíš se časem psychologická podpora bude hodit, ale to spíš tehdy, až ji sám uzná za přínosnou. Zatím to prostě s psychology proberte vy, pomůžou Vám se v tom vyznat.

No a pak už "jen" připomínat, že jste pořád tady. Já osobně bych se k tomu snažila o komunikaci s otcem, tam klidně i nařízenou a tlačila na OSPOD, ať mi pomůže, hlavně kvůli mladší dceři. Čeká Vás ještě dlouhá cesta...

Více o zabejčeném puberťákovi v SZ