Jak dál?

Odpovědět
Nemesis
Uživatel(ka) fóra
Příspěvky: 37
Registrován: 05 srp 2016 18:02

Jak dál?

Příspěvek od Nemesis » 06 lis 2016 11:32

Po sedmi měsících jsem konečně viděla dcery pod dohledem. Mladší dcera se mnou bohužel být nechce. Sice má radost, že mě vidí, a těší se z dárků, ale sama se mnou zůstat nechce.

I když jsem se na ty kontrolované kontakty s dětmi velice těšila, nedokážu si je užívat a jsou pro mě silně stresující. Nemohu si s dětmi normálně povídat a hrát, pořád myslím na to, abych vše udělala správně. Správný pozdrav, správná slova, správná doba mazlení, správný výraz v obličeji... Navíc je po část doby poblíž otec dětí, což je pro mě vzhledem k tomu, jakým způsobem a jak dlouho mě týral, peklo.

Zatím proběhly kontakty dva a já jsem pokaždé byla vyřízená.

S dětmi samozřejmě nesmím mluvit česky. Starší ještě před několika měsíci česky trochu rozuměla, ale mladší ne. Pomalu se smiřuji s tím, že česky umět nebudou a s mou rodinou se nebudou smět stýkat.

Jsem z dané situace velmi nešťastná. Moc bych si přála se znovu vdát a mít další děti, protože rodina pro mě byla vždy velmi důležitá, ale tady v Rakousku se bojím. Bojím se toho, že se mi opět může stát něco podobného. Také se bojím, že by na mě exmanžel mohl ze msty poslat Jugendamt a ti by mi děti mohli vzít. V Rakousku mohou být děti odebrány velmi snadno.

Čím dál víc zvažuji návrat do ČR. Vidím to jako jedinou šanci na to, abych opět mohla vést normální život. Už dál nemohu snášet šikanu ze strany exmanžela, jeho přátel, soudu, Jugendamtu. Postupně přestávám věřit tomu, že se mi nějak podaří udržet kontakt a vztah s mými dětmi. Začínám také nenávidět celé Rakousko; zemi, kde jsem nikdy nechtěla žít, kde jsem prožila nejhorší část svého života a kde se mnou zacházejí jako s nejhorším póvlem. Fungování zdejší společnosti a zákony jsou pro mě zcela neakceptovatelné a já si čím dál víc uvědomuji, že mi nechci být součástí této společnosti. Vadí mi, že ze svých daní spolufinancuji tento systém: politiky, kteří odhlasovali stupidní zákony, soudní systém, který ničí moje děti a mě, Jugendamt, který na základě pomluv šikanuje člověka, který nic neudělal. Z toho, co nezaplatím na daních, potom musím platit výživné člověku, který mě týral, okradl mě a bydlí v bytě, který jsem spolufinancovala a ze kterého jsem dodnes nedostala ani korunu. Svůj příjem za 5 hodin práce dám za hodinu kontrolovaného kontaktu s mými dětmi, další stovky Euro platím právničce, přičemž si nejsem jistá, jestli to něčemu pomáhá. Rok a půl jsem nebyla na návštěvě u rodičů, protože si to nemůžu dovolit, roky tvoří většinu mého jídelníčku prošlé jídlo a od lidí v mém okolí neustále poslouchám, proč nosím nemoderní ošoupané oblečení.

Už pět let bojuji za právo smět vychovávat svoje děti, s nimiž mám zcela minimální možný kontakt. Vzhledem k tomu, že dosavadní kroky nic nepřinesly, je na čase něco změnit.

Nedokážu takhle strávit zbytek života. Nemám žádnou kontrolu nad svým životem: mám pocit, že vše kontrolují exmanžel, soud a Jugendamt.
Matka dvou dcer (* 2009 a 2011), od roku 2011 násilně oddělena od dětí a bojující za maximální možný kontakt

Nemesis
Uživatel(ka) fóra
Příspěvky: 37
Registrován: 05 srp 2016 18:02

Re: Jak dál?

Příspěvek od Nemesis » 07 lis 2016 09:49

Nikdo neodpovi?
Matka dvou dcer (* 2009 a 2011), od roku 2011 násilně oddělena od dětí a bojující za maximální možný kontakt

tulen2
Stálice fóra
Příspěvky: 1638
Registrován: 28 úno 2014 15:56

Re: Jak dál?

Příspěvek od tulen2 » 07 lis 2016 16:12

Jako zena mas podle me ohromnou sanci svuj pripad vyrazne medializovat (viz norsky pripad odebranych deti). Tema je cerstve, media podle me rada rozeberou i pripad (zeny) z blizsiho okoli, nez je norsko.
To ze te Jugendamt strasi, abys to nedelala, ze situaci uskodis bych zcela ignoroval, stejne se choval i urad norsky.
Podle me si v situaci, kdy nemas absolutne co ztratit, kdyz medializovat nebudes, nic se pro tebe z hlediska kontaktu a vzathu nezlepsi. Kdyz budes, zlepsit se muze. Ale prilis tomu neverim - pravdepodobne se to take nezlepsi - jen pomuzes dalsim rodicum, at uz otcum, nebo matkam, co prijdou po tobe, pomuzes i v rakousku prosadit misto liteho boje o dite spolecne rodicovstvi i po rozchodu.
Byt tebou, oslovil bych umpod (to uz si psala ze si udelala, ja bych se nespokojil odpovedi ze on nic nemuze ...), + s podrobnym popisem pripadu vsechna mozna a myslitelna media, v cr, i v rakousku.

Nemesis
Uživatel(ka) fóra
Příspěvky: 37
Registrován: 05 srp 2016 18:02

Re: Jak dál?

Příspěvek od Nemesis » 08 lis 2016 15:57

Minimálně tady v Rak. je spíš obrovská nevýhoda, že jsem žena: veřejné mínění je takové, že muž, který přijde o děti, je chudák, zatímco žena ve stejné situaci je odpad.
Navíc o tom nemohu promluvit tak, aby mě z toho šlo identifikovat, protože bych z toho měla v budoucnu velké problémy, mj. třeba při shánění práce.
Matka dvou dcer (* 2009 a 2011), od roku 2011 násilně oddělena od dětí a bojující za maximální možný kontakt

tulen2
Stálice fóra
Příspěvky: 1638
Registrován: 28 úno 2014 15:56

Re: Jak dál?

Příspěvek od tulen2 » 08 lis 2016 18:11

Nemyslim si, ze by tomu tak v rakousku bylo. O tom svedci i statistika sverovani deti do pece.
Primarne myslim medializovat v CR - zde je tema "zhave". Organizace v CR uz samy budou tlacit na rakousko. O medializaci v rakousku se samozrejme snazit take, ale tam bych ti jako "pristehovalkyni" tolik sanci nedaval, mineni opravdu bude mit vetsi tendenci jit proti tobe.
To si holt musis rozmyslet - bud za svym pripadem a svymi detmi budes stat i se svym jmenem, nebo si dal anonymne stezuj v diskuzi. Medializovat bez konkretniho jmena, bez konkretni tvare smutne matky, co by ji lidi mohli litovat a nastvane se zvednout na jeji podporu - to nejde.

Nemesis
Uživatel(ka) fóra
Příspěvky: 37
Registrován: 05 srp 2016 18:02

Re: Jak dál?

Příspěvek od Nemesis » 17 lis 2016 14:14

Ktere organizace CR by mohly pomoci?
Matka dvou dcer (* 2009 a 2011), od roku 2011 násilně oddělena od dětí a bojující za maximální možný kontakt

Odpovědět