Stránka 2 z 2

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 09 pro 2015 15:26
od ota377
Možná k střídavce tvůj manžel přistupuje obdobně "hrdě" jako já:
Pro mne je samozřejmost, že se dokážu a chci o své děti postarat i sám. S tím přistupuji i ke střídavce - je spravedlivá, v zájmu dětí a proto ji podporuji a jsem rád, že ji mám a že mi bejvalka s výchovou pomáhá, ale v případě nutnosti se dokážu o děcka postarat i sám bez bejvalky a tak mi nijak moc nevadí, že mne stojí děti více peněz a že chodím častěji k doktorce či na třídní schůzky ...
Pokud se k tomu staví manžel obdobně, tak ho chápu, ale zároveň chápu i tebe, že to může být pro tebe těžké (pro mou přítelkyni to je taky těžké), možná by pomohlo, kdybys přistupovala k dětem, jakoby by byly v manželově výhradní péči - pokud na ně bude bejvalka kašlat i nadále, tak stejně je dost možné, že v budoucnu na manželovu výhradní péči jednou stejně dojde ;)

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 05 led 2017 15:26
od Katerina
[quote="fajfr"]Souhlas, pokud by partnerka neměla své vlastní dítě, může se u ní projevit časem závist nebo odmítání dítěte.. ovšem všechno je to o lidech a především o toleranci, záleží na konkrétní situaci.

Tak s tímhle nesouhlasím, i nějaké výzkumy ukazují, že bezdětné ženy nevlastní dítě akceptujou naopak dobře.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 05 led 2017 15:43
od Katerina
Judr píše:Poprosil bych o zkušenosti, pokud jsou, s výše popsaným tématem. Zajímalo by mě, jak přijímá vaše nová partnerka děti z předchozího vztahu, zejména v situaci, kdy jsou doma častěji než jen 1 víkend za 14 dní. Díky


Z vašeho příspěvku mi přijde, že vaše nová partnerka děti moc nepřijímá. Mluvil jste s ní o tom? Já myslím, že je to velmi potřeba! Abyste jí řekl, co byste rád, jak byste si to představoval. Aby vám řekla, s čím bojuje, v čem je to pro ní těžké. Protože je to těžké. A abyste si nějak řekli, jak to budete nejlíp dělat. Taky možná potřebuje podpořit od vás, abyste se za ní postavil a podpořil její autoritu, aby měla před dětmi slovo (pokud možno laskavé).

Je taky potřeba si uvědomit, že trvá velmi dlouho, než si děti a noví partneři na sebe zvyknou, a že "složená" rodina není úplně stejná jako ta biologická. Já mám 2 nevlastní syny dnes 14 a 17, proces jejich přijetí byl velmi dlouhý, od začátku jsem byla myslím hodná macecha, ale víc "moje" jsou až od doby, kdy jsou v naší výhradní péči. Měli jsme 8 let střídavku a při ní jsem byla daleko víc mimo hru.

Má vaše nová partnerka děti? Já je neměla a dnes zpětně vidím, že jsem třeba k nevlastním synům neuměla být tak tolerantní, jako jsem dneska ke svému synovi, kterého mám s jejich otcem. Nedovedla jsem jim ani dát tolik něhy, kolik by si zasloužili, protože jsem se prostě na ně neuměla napojit tak, jako to umím s tím, kterého mám od mimina. Dneska je mi líto zmařené šance na důvěrnější vztah, ale v té době před vlastním dítětem jsem neměla tolik mateřských citů. A to si fakt myslím, že jsem dost příkladná macecha a vložila jsem do toho opravdu hodně úsilí. Navíc byli kluci ve střídavce a měli ke mně malinko odstup myslím i z ohledů na svojí mámu (která se ale mezi nás nijak nestavěla).

Co hodně pomáhalo, bylo, že se matka dětí do mě nenavážela a můj muž se vždycky snažil podpořit náš vztah. Nevyžadoval ode mě víc, než jsem byla schopná, a zároveň mi dal autoritu kluky vychovávat. Když po mě něco chtěl, říkal mi to přímo. Hodně a často jsme se o rodině bavili. Například jsme dlouho to měli tak, že on se staral ponejvíc o velké kluky a já o toho našeho společného. Teď jsme to dost upravili a o děti se víc podělili a je to o dost lepší.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 12 led 2017 12:39
od Magi_mb
Taky si dovolím něco přidat. Žiju s partnerem, já mám dceru 12 let z prvního manželství ve své výhradní péči, a s novým partnerem mám syna 6 let. Partner má 2 děti z předchozího vztahu (9 a 12 let), které k nám bohužel jezdí pouze na víkendy. Začátky byly složité, asi pro všechny. Já mám totiž jiný přístup k výchově, než na jaký byla partnerova děcka zvyklá. Jsem dost přísná, důsledná, a když se něco řekne, tak to prostě platí. Partnerova děcka byla velmi překvapena mým přístupem a asi měla ze začátku i strach. A já se nedivím, vše bylo nové, nevěděly, co mohou a co ne, jak se mají chovat, co mohou říct,… No ještě že byly relativně malí (2 a 5 let). A tak jsme hodně mluvili, vysvětlovala jsem jim, proč to tak bude, ale ze zásad jsem neustoupila. Prostě jsem se ke všem dětem snažila chovat stejně. A pro jejich vzájemný vztah to bylo asi nejlepší. Teď už se mě nebojí, ale plně mě respektují a poslouchají. Ale dokážou se se mnou i bavit, dělat blbosti, učit i smát, až nám tečou slzy. A jediné, co nás všechny strašně mrzí je, že s jejich mamkou není rozumná řeč. Prostě se striktně řídí rozsudkem a ani vlastním dětem nedovolí k nám jet, ač by chtěly – ale není to v rozsudku, tak prostě ne. Nebo pokud chtějí jinak prázdniny (ony všechny děti chtějí být u nás hlavně společně, jsou věkem velmi blízko a jsou jak opravdový sourozenci), no ale ani toto nejde.
Takže rada, nejdůležitější je se chovat ke všem stejně, dát jim stejně, nebo alespoň velmi podobně všeho, ať už se jedná o dárky, pozornost, pusinek i čas. A že je to těžké, to je, ale jde to.
Přeji Vám, ať se to podaří. Nebude to hned, s tím nepočítejte. Nebude to snadné, ale nakonec to půjde.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 12 led 2017 12:57
od Lama
Uplně
Magi_mb píše:Taky si dovolím něco přidat. Žiju s partnerem, já mám dceru 12 let z prvního manželství ve své výhradní péči, a s novým partnerem mám syna 6 let. Partner má 2 děti z předchozího vztahu (9 a 12 let), které k nám bohužel jezdí pouze na víkendy. Začátky byly složité, asi pro všechny. Já mám totiž jiný přístup k výchově, než na jaký byla partnerova děcka zvyklá. Jsem dost přísná, důsledná, a když se něco řekne, tak to prostě platí. Partnerova děcka byla velmi překvapena mým přístupem a asi měla ze začátku i strach. A já se nedivím, vše bylo nové, nevěděly, co mohou a co ne, jak se mají chovat, co mohou říct,… No ještě že byly relativně malí (2 a 5 let). A tak jsme hodně mluvili, vysvětlovala jsem jim, proč to tak bude, ale ze zásad jsem neustoupila. Prostě jsem se ke všem dětem snažila chovat stejně. A pro jejich vzájemný vztah to bylo asi nejlepší. Teď už se mě nebojí, ale plně mě respektují a poslouchají. Ale dokážou se se mnou i bavit, dělat blbosti, učit i smát, až nám tečou slzy. A jediné, co nás všechny strašně mrzí je, že s jejich mamkou není rozumná řeč. Prostě se striktně řídí rozsudkem a ani vlastním dětem nedovolí k nám jet, ač by chtěly – ale není to v rozsudku, tak prostě ne. Nebo pokud chtějí jinak prázdniny (ony všechny děti chtějí být u nás hlavně společně, jsou věkem velmi blízko a jsou jak opravdový sourozenci), no ale ani toto nejde.
Takže rada, nejdůležitější je se chovat ke všem stejně, dát jim stejně, nebo alespoň velmi podobně všeho, ať už se jedná o dárky, pozornost, pusinek i čas. A že je to těžké, to je, ale jde to.
Přeji Vám, ať se to podaří. Nebude to hned, s tím nepočítejte. Nebude to snadné, ale nakonec to půjde.

úplně nesouhlasim. Nevím, proč dětem měnit nějaké jejich výchovné zvyky, které měli z předchozích rodin a na které se rodiče nějak domluvili. Sama bych děti vychlvával jinak, ale v tomdle plně respektuji partnera, otce dětí, ten rozhoduje, jak se děti budou vychovávat, jaký výchovný styl. A to samé očekávám od něho.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 12 led 2017 15:37
od tulen2
To ja bych zase spis souhlasil. Ono to je ale vec na popisovani konkretnich situaci, a zvyku rodiny.
Zde deti byly male, tak nevidim problem v tom ze v jedne rodine ziji v poslouchania duslednosti, v druhe ne. Velke by se "preucovaly" hur.
Ale opravdu by neslo aby jedno dite mohlo to co druhe ne (casto byvaji deti moje, tvoje, spolecne - ruzny mix). Dulezite je, aby model v rodine platil pro vsechny deti podobne, a podobne od obou partner. Ony nejake ty rozdily budou vzdy (tata dovoli, mama ne ..) ale to je samozrejme i v rodinach bez rozchodu.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 13 led 2017 08:58
od Lama
tulen2 píše:To ja bych zase spis souhlasil. Ono to je ale vec na popisovani konkretnich situaci, a zvyku rodiny.
Zde deti byly male, tak nevidim problem v tom ze v jedne rodine ziji v poslouchania duslednosti, v druhe ne. Velke by se "preucovaly" hur.
Ale opravdu by neslo aby jedno dite mohlo to co druhe ne (casto byvaji deti moje, tvoje, spolecne - ruzny mix). Dulezite je, aby model v rodine platil pro vsechny deti podobne, a podobne od obou partner. Ony nejake ty rozdily budou vzdy (tata dovoli, mama ne ..) ale to je samozrejme i v rodinach bez rozchodu.

no, počkej , ¨pokud matka dětí není důsledná, otec je důsledný, přídá se partnerka, ta je důsledná.. tak to je přeci v souladu s otcem. To není to, co řešim.

Myslim situace, kdy děti jsou na něco zvyklé, u matky, i u otce a najdnou přijde partnerka otce ( parner matky) a začne to měnit...
Já tedy na absolutní spravedlnosti dětí moje a jeho netrvám. Partnerovy děti jsou u nás jednou za čtrnáct dní, nechci kvuli tomu měnit zvyklosti svým dětem, aby to bylo jednotné. A stejně tak mi nepřijde fér, aby se měnilo všechno jim.
Proč měnit výchovu dětí kvuli partnerovi? Rodiče zůstanou rodiči napořád a přijde mi rozumnější hledat výchovnou schodu tam.

Ale ted asi nemluvim zrovna o důslednosti, to snad ani nejde po někom vyžadovat nedůslednost. Spíš myslím nějaké obecné věci, co například děti smí, nesmí ( malé děti sladkosti, míra koukání na televizi, počítačové hry, v pubertě si dovedu představit odlišný přístup k přespávání u kamarádů, nějaké akce mimo domov, čas příchodů...). Tam podle mě rozhoduje rodič.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 13 led 2017 11:22
od Magi_mb
Lamo, podle mě není možné mít na děti jiný metr. Pak to totiž dělá hlavně problémy v jejich soužití a přátelství. A ano, já jsem ten přísnější a důslednější. Ale také komunikativnější a dětem (mým, našim i partnerovým) se věnuji asi víc, než partner. Jsem to já, kdo se s nimi učí, kdo vyčesává vši a kontroluje zuby, kdo čte večer pohádky, kdo řeší problémy a neshody, takže nějak nevím, jak bych to měla dělat, pokud by mě nerespektovaly a neposlouchaly. Neumím si představit, že bych vynadala těm svým dvěma (přestože všichni společně udělaly brutální bordel v pokojíčku) a ostatní dvě děti za to nepokárala. Nebo když se domluvíme, že jdou na 2 hodiny na hřiště a já pro ně musím dojít, protože ani za 2,5 hoďky nejsou doma, tak že by moje dostaly upozorňovací ránu na zadek (a podotýkám, že je to skutečně upozorňovačka, kterou skoro necítí) a jeho ne. No to by těžko byly přátelé. A to že mám jiný výchovný model, než matka, to je prostě fakt. Mám i jinou metodu učení, kterou po dětech vyžaduji:(tablet, mobil nebo počítač jsou naprosto tabu - pouze pokud připravují nějakou prezentaci do školy, nebo si vyhledávají informace na netu, jí se to, co dostanou, pomáhají s úklidem a pracemi kolem domu, nečumí se na bednu a ani zapnout si ji nemohou, pokud se nezeptají). A věř, že to funguje. Já jsem se je naučila mít moc ráda a beru, že jsou všichni naši, nedělám mezi nimi žádné rozdíly. A myslím si, že ony mají rády mě, protože pokud mají problém, jdou raději za mnou, než za taťkou (moje, naše i jeho). Ono totiž mít rád děcko, které Vám odmlouvá, hádá se s Vámi či Vašimi dětmi (nedej bůh, jim ubližuje), neuklidí po sobě, neodnese talíř, nepřiveze pozornost k narozeninám, nemluví s Vámi, tohle nejí, to je hnusný,.. …. Je dost složité (no podle mě je to spíš nemožné a je úplně jedno, čí to děcko je). A ano, je pravda, že u puberťáka by se jakýkoliv režim zaváděl hůř, než u dětí do 6 let. U nás to sice taky chvilku trvalo, ale teď je to výborné. A když řeknu, že se májí jít učit, neodpoví mi:“ Ty mi nemáš co nařizovat, nejsi moje máma!“ jak to slýchám u jedné mojí kámošky.
Mým příspěvkem jsem jen chtěla napsat, jak to bereme u nás v rodině. Každý má jiný přístup a jinou metodu a nikdo neví, jaká je ta nejlepší. Já je popisuji, jak to funguje u nás a hlavně to, že láska k cizím dětem (a je úplně jedno, že jsou partnera, kterého milujete) nepřijde hned, ale musí se vybudovat, což trvá o to déle, čím jsou starší.

Re: Nová partnerka a vztah dětí s ní

PříspěvekNapsal: 13 led 2017 12:36
od Lama
Řikam, je to asi situace od situace. Rodina od rodiny. Je rozdíl děti ve střídavce, ve výhradní péči. Pro mně je mnohe důležitější, aby měly moje děti kontinuitu ve výchově u mně u u otce a nelitali v tom jak nudle v bandě. Naštěstí se s otcem shodnem.
Ale pokud moje děti chodí spát v jiný čas, než partnerovy, nebudu to našim měnit, kvuli pár dnům v měsíci dětem partnerovým. Pokud jsou zvyklí chodit spát později u matky a dosud to tak bylo i s otcem. Prostě to maj děti jinak. Nepřijde mi to problém.
S úklidem - tak tam se samo shodnem, že uklidit je třeba, takže problém neni.
Ohledně tabletů - ano, mé děti na tabletech nechávám minimálně, stejně jako Vy. Nejak jsem tomu nepřišla na chuť. Pokud jsou partnerovy děti na tablety zvyklé, několik let, maj je povolené na 2 hodiny denně, já to měnit nebudu. A neznamená to, že to povolím svým dětem.

Zkrátka, ano, na spoustě vecí se musíme shodnout, naštěstí shodnem. Musí děti fungovat s oběma partnery. Ale na druhou strnu si myslím, že je spousty situací, kdy to funguje jinak, než v klasické komplet rodině. Je třeba respektovat to, že dítě má své biologické rodiče, a je zvyklé na nějaké výchovné přístupy v jiných prostředích. Já se neberu jako jejich náhradní matka, partnera neberu jako náhradního otce. Prostě ta role je jiná. U dětí to taky nefunguje vše absolutně jako sourozenci.