Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod rodič_petr » 24 říj 2017 15:46

Tož já bych se rád nechal zastupovat... musel by to bejt někdo, komu na takovejch věcech záleží. matka má právníka, a myslím, že kromě tahání peněz z ní jí není vůbec na nic. Kdybyste o někom takhle narychlo věděli... :)
A nevíte někdo, co se tak může u toho prvního odvolacího jednání dít? Ať vím, na co se připravit. Maj na to půl hodiny podle rozpisu. Ještě to dám do samostatnýho tématu...
rodič_petr
Uživatel(ka) fóra
 
Příspěvky: 19
Registrován: 28 srp 2016 16:02

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod rodič_petr » 24 říj 2017 17:16

Tady přikládám svoje odvolání - někomu by to třeba mohlo pomoct v jeho případě...


Odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu
xxx

Proti tomuto rozsudku podávám odvolání. Odvolávám se proti výrokům I, II, III, IV a
VI výše uvedeného Rozsudku.
Navrhuji, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl tak, jak je uvedeno v závěru
tohoto Odvolání.
Odůvodnění:
Okresní soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť
neprovedl důkazy, které jsem k prokázání rozhodných skutečností navrhl; dospěl na základě
provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním; a další důvody, uvedené v § 205
odst. 2 o. s. ř.].
Konkrétní Odvolací důvody k bodu I Rozsudku lze rozdělit do čtyř okruhů:
I/1) Nedostatky Znaleckého posudku, ze kterého soud vycházel
Soud při rozhodnutí o uspořádání péče vycházel především ze znaleckého posudku PhDr.
Soukupové. Tento posudek má závažné nedostatky, které nebyly a ani nemohly být
odstraněny ani následným dotazováním znalkyně. Výčet všech nedostatků Posudku je
obsažen v dokumentu odvolání_proti_usnesení_o_znalečném.doc a především v jeho
přílohách. Tento dokument je založen ve spisu. Zde zmíním jen několik nedostatků:
- chybí konkrétní výsledky testových metod, takže Posudek je ve formě, ve které byl
založen do spisu, nepřezkoumatelný
- Diagnóza Poruchy osobnosti byla stanovena na základě jediného vyšetření a bez
použití standardní a obvyklé vyšetřovací metody pro tyto typy diagnóz, jakou je
Strukturovaný rozhovor typu IPDE. Výsledky robustního testu MMPI-2, který byl
v rámci vyšetření proveden, jsou v přímém rozporu s touto diagnózou. Fakt, že
žádná z klinických škál nebyla zvýšena, potvrdila Znalkyně i při následném výslechu.
- Znalkyně v posudku nezohlednila fakt, že Žalobkyně byla trestním soudem
pravomocně odsouzena za zanedbání péče o nezletilé s následkem smrti, ani se
nesnažila zjistit další okolnosti tohoto trestného činu Žalobkyně, a co takové
okolnosti vypovídají o jejích výchovných schopnostech. Znalkyně opominula i
skutečnost, že ke smrti dalšího Nezletilého (xxx) málem došlo za


obdobných okolností (zanedbání péče a utonutí) v roce 2015, při dovolené žalobkyně
s jejím partnerem. K této další tragické smrti utonutím z důvodu zanedbání péče
nedošlo jenom proto, že si topícího se dítěte všimla jeho osmiletá kamarádka.
- V posudku je výslovně uvedeno, že „porucha osobnosti je trvalá a léčbou
neovlivnitelná nepříznivá skladba povahových vlastností a vzorců chování“ –
Vědecké studie ukazují, že plně vyléčeno bývá 52% pacientů s průměrnou dobou
léčby 1,3 roku (Praško, J. a kol.: Poruchy osobnosti. Vydání 2. Praha: Portál, 2009).
- Znalkyně by měla vzít v potaz přání dětí; neměla by však plně akceptovat výroky dětí v
momentě, kdy matka i děti samy připustily, že byly matkou zmanipulovány –
v takovém případě by měly být Nezletilí dále dotazováni, aby byla taková manipulace
odfiltrována. Zvláště, když děti si při soudem nařízeném dotazování na OSPOD bez
přítomnosti rodičů přály střídavou péči, „půl na půl“. V době konání znaleckého
posudku sice říkaly, že chtějí být trošku déle s matkou než s otcem, ale jak syn xx
, tak matka dětí přiznávaly, že došlo před návštěvou psychologa k manipulaci ze
strany matky, matka dětem stanovila, co mají říkat.
- Manipulace dětí jedním rodičem proti druhému a prezentování druhého rodiče ve
špatném světle představují závažný výchovný nedostatek a měly by být překážkou
k přiznání dětí do výlučné péče tohoto rodiče. Otec takovou manipulaci na své
straně popírá, matka ji naopak přiznává („někdy se vyjadřuje před nimi o otci
hanlivě“, „někdy před dětmi na otce nadává“ – citace z posudku), manipulaci
ze strany matky rovněž zmiňuje při znaleckém vyšetření syn xxx, obojí je
v posudku uvedeno, ale dle našeho názoru nedostatečně zohledněno při posouzení,
které výchovné prostředí je pro nezletilé nejvhodnější (má-li vůbec být otázka
postavena takto soutěživě).
Tedy, Posudek stanovil u Žalovaného Poruchu osobnosti, ačkoliv tato nebyla u žalovaného
řádně prokázána, vyšetřením znalce nebyl prokázán ani málo zodpovědný přístup
žalovaného k materiálnímu zabezpečení svých dětí, ačkoliv to Posudek uvádí. Naopak bylo
znaleckým posudkem prokázáno, že žalobkyně manipuluje Nezletilé proti žalovanému,
vyjadřuje se o něm před Nezletilými hanlivě a nadává na něj, v doporučení Posudku však
tento fakt nebyl zohledněn.
Při dotazování před soudem Znalkyně PhDr. xx neodpověděla uspokojivě na všechny
otázky. Moje otázky bohužel nejsou v Protokolu z jednání uvedeny, proto z protokolu není
patrné, na které otázky odpověděla znalkyně nedostatečně nebo vůbec. Toto je však patrné v
nahrávce z jednání, kterou mám k dispozici. Vnitřní rozpor výpovědi Znalkyně je vidět i
z protokolování jejího výslechu: „Protože mé vzdělání je odlišné od otcova vzdělání, tak pokud
otec uvedl při testových metodách, že odmítne vyplnit Rorschachův test s tím, že kdybych mu
tento test dala, tak by podváděl, neboť zná způsob hodnocení testu, může to sice test ovlivnit, ale
není proto nereprezentativní. Vypovídá to však o manipulaci ze strany otce při znaleckém
zkoumání.“ Znalkyně zde chybně uvádí, že reprezentativnost testu závisí pouze na formálním
vzdělání respondenta a posuzovatele. Již vysloveně zcestné je znalčino tvrzení, že upozornění na
možnou nereprezentativnost výsledků ze strany respondenta znamená, že respondent má úmysl
manipulovat. Upozorňuji, že znalkyně mne zkoušela ze znalostí vyhodnocování ROR testu
podrobně a do hloubky, jako u zkoušky na VŠ. Ještě stanovisko odborné literatury k tomu, že
projektivní testy (ROR, TAT) by neměly vůbec být součástí znaleckého vyšetření: „Současný
stav psychologického znalectví v ČR je bohužel takový, že se v téměř každém posudku
projektivní testy nejen nacházejí ale že tvoří nejdůležitější základ pro stanovení diagnozy.
Freudovského přesvědčení, že nevědomé hloubkové síly ovlivňují to, jak si lidé vykládají okolní
stimuly, bylo na světové úrovni vědecky vyvráceno jíž v šedesátých letech minulého století a v
devadesátých naprosto diskreditováno. Ale mezi psychology v ČR je bohužel pořád ještě


dominantním „lege artis“. Česká psychologie se tímto z pohledu psychologa z vyspělého světa
staví na úroveň šamanství, čtení z kávové sedliny. Horší než poškození na reputaci českých
psychologů v zahraničí je ale katastrofální dopad na osudy dětí a rodin v Česku. Při rozvodovosti
nad 50% se tedy jedná o závažný společenský problém.“ (Seminář v Poslanecké sněmovně
Parlamentu České Republiky dne 18.4.2013)
I/2) Chybná interpretace posudků Soudem.
Soudkyně v Rozsudku používá psychologické termíny z Posudků, ale ze způsobu, jakým je
užívá, je jednoznačné, že tyto termíny nechápe, nevhodně je směšuje; z doporučení Posudků
si vybírá zcela selektivně – z toho nelze než vyvozovat, že ani není schopna tyto posudky
přiměřeně aplikovat na tento soudní spor.
• Soudkyně naprosto nechápe zásadní rozdíl mezi „Osobností s rysy těmi a těmi (každý
člověk má, bohudík, osobnost s nějakými rysy; tím není samozřejmě nijak
diskvalifikován ve způsobnosti pečovat o děti) a Poruchou osobnosti s rysy těmi a
těmi. Jedná se o dva zcela odlišné jevy, které nesmějí být za žádných okolností
zaměňovány. Porucha osobnosti je psychiatrická diagnóza, Osobnost s těmi a těmi
rysy je běžná, zdravá lidská bytost. V rozsudku okresní soud píše: „když (soud)
neshledal důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku navrhovaného
otcem, neboť otcem oslovený znalec MUDr. xx stejně jako znalkyně x konstatoval u otce poruchu osobnosti s rysy narcistickými a
histriónskými,“ Tím soudkyně chybně konstatuje, že oba posudky mají stejný závěr a
odůvodňuje, že není důvodu nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Opak je
pravdou! Znalecký posudek dr. xxx (nikoli xxxx, jak píše soudkyně) stanovuje, že
Poruchu osobnosti otec nemá! Posudek PhDr. xxxx u otce stanovil Poruchu
osobnosti, kdežto posudek MUDr. xxxx u otce Poruchu osobnosti vyloučil, píše, že
má osobnost s určitými rysy, jako každý jiný psychicky zdravý člověk. Proto se oba
znalecké posudky, které byly vypracovány, zásadně liší. Při rozhodnutí soudu není
akceptovatelné vycházet z doporučení jenom jednoho posudku a druhý opominout.
Pokud soud nedokáže rozhodnout na základě doporučení dvou posudků, která jsou
rozdílná, měl by zhodnotit další důkazy, jakými je třeba vyjádření Nezletilých před
pracovníky OSPOD, fakt, že střídavá péče už v létě a na podzim 2016 bezvadně
fungovala, a podobně. Pokud opravdu není sám schopen posoudit akceptovatelnost
střídavé výchovy podle judikátů ÚS, měl by nařídit revizní posudek. Tím, že Okresní
soud chybně přečetl oba posudky jako shodné a nenařídil posudek revizní, chybně
zhodnotil důkazy a rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci,
neboť neprovedl další důkazy, které jsou k prokázání rozhodných skutečností
potřebné, a které jsem k prokázání rozhodných skutečností navrhl [§ 205 odst. 2 o. s.
ř.]. Soudkyně tedy při odůvodňování Rozsudku vycházela z nálezů posudků,
kterým neporozuměla. Posudky se též zásadně liší v doporučeních, co se péče týče
(výlučná versus střídavá péče). Posudek MUDr. xxxx uvádí, že (cituji z Rozsudku)
„U otce byly zjištěny rysy narcistické a histriónské, které nejsou žádnou překážkou
pro další kontakty se syny na úrovni symetrické střídavé péče. Naopak redukce
těchto vztahů by měla negativní vliv na zúčastněné. Otec má zájem se o nezletilé
starat a nezletilí jej mají rádi a chtějí se s otcem vídat.“ Soud zcela přehlédl toto
doporučení, na jehož základě mohl stanovit Střídavou péči.
• Z Rozsudku: „Pokud jde o životní styl otce, osobnostně je u otce zjištěna porucha
osobnosti“ - Soudkyně si plete životní styl s poruchou osobnosti. To je ovšem
zásadní rozdíl. Životní styly jsou různé a nikdo nedokáže stanovit, který životní


styl je vhodný pro výchovu dětí a který ne. Zatímco porucha osobnosti je choroba,
která případně může mít na výchovné schopnosti vliv. Porucha osobnosti není
podmnožinou životního stylu, lze o zcela jinou kategorii.
• Soudkyně podporuje svoje rozhodnutí o výlučné péči matky tím, že „Je škodlivé,
pokud rodiče informují nezletilé o probíhajícím soudním sporu.“ Přitom ovšem nebere
v potaz, že psycholožka zjistila informování nezletilých o soudním sporu u OBOU
rodičů, u matky ve větší míře, tam šlo dokonce o manipulaci a pomlouvání otce,
hanlivé vyjadřování o otci. Psycholožka ani soudkyně si ovšem nedaly práci zjistit,
jak přesně každý z rodičů o soudním sporu informuje. Ani obecně není prokázána
souvislost mezi informováním o soudním sporu a nezpůsobilostí k péči o děti. Pokud
se mne syn přímo zeptá, jestli jdeme k psychologovi kvůli soudnímu řízení, jistě by
bylo krajně nevhodné, abych synovi lhal a tvrdil, že žádný soudní spor ani neexistuje.
Naopak, informování o soudním sporu je v takové situaci nevyhnutelné.
• „Osobnostní vlastnosti obou rodičů jsou dané a trvalé.“ (z Rozsudku) Okresní soud
zde vyslovil vědecký výrok, který ale bohužel zřejmě žádný psycholog na světě
nepotvrdí. Soud zde vyslovuje vědeckou teorii, aniž by si byl vědom, že u žádné
vědecké teorie nikdo neví, zda platí či nikoliv, některé jsou pouze pravděpodobnější
než jiné. U této teorie je velmi pravděpodobné, že neplatí. Zdálo by se, že Soud zde
zastává genetický determinismus, tedy že osobnost je daná početím a dále se již
nevyvíjí. Spíše se ale opět jedná o naprostou nekompetentnost soudkyně, která
Rozsudek vypracovávala.
• „Otec je málo zodpovědný v přístupu k zabezpečení potřeb nezletilých, kdy jako
dospělý muž získává dotace od své matky.“ (Z Rozsudku). Nikde není dokázáno, že
by dotace od matky znamenaly málo odpovědný přístup žalovaného k zabezpečení
děti. Tím spíše z toho nelze apriori vyvozovat, že žalovaný není vhodný k péči o
nezletilé. Psycholožka ani soudkyně nezjišťovaly, čím jsou ty dotace ovlivněny, jak
jsou časté, v jaké jsou výši či formě, kdo je iniciuje.
• Při posuzování, kdo má lepší předpoklady pro péči o Nezletilé (ač by zde pro
soutěživost ve smyslu „lepší“ vůbec neměl být prostor), nebyl vzat v potaz fakt, že
žalobkyně byla pravomocně odsouzena za zanedbání péče s následkem smrti,
dokonce došlo i k dalšímu tonutí, tentokrát xx, v roce 2015, při dovolené
žalobkyně s jejím partnerem. K této tragické smrti utonutím z důvodu zanedbání péče
nedošlo jenom proto, že si topícího se dítěte všimla osmiletá kamarádka nezletilého. O
této skutečnosti jsem u soudu mluvil, ale nebyla vůbec zohledněna ani dále
prošetřena. Tento soud si ani nevyžádal spis z trestního řízení, ačkoliv jsem to
navrhoval jako důkaz. Přesto soud určil matku jako vhodnější pro výchovu a péči o
nezletilé.
• Znalecký posudek byl soudem vyžádán, ačkoli soud mohl vhodnost střídavé péče ve
smyslu judikátů ÚS posoudit sám. Soud se tak zachoval nehospodárně, alibisticky, a
nešetrně k Nezletilým, neboť jejich vůle již byla dotazována pracovnicemi OSPOD.
Řízení se díky posudkům protáhlo a výsledkem jsou nakonec dva posudky, které se
diametrálně rozcházejí v nálezu i doporučeních. Ani z jednoho posudku ovšem
nevyplývá, že by některý rodič byl k výchově podle hledisek, stanovených judikáty
ÚS, nevhodný. Proto již jistě není nutné nařizovat ještě třetí posudek a soud může
rozhodnout o střídavé péči i s nálezy, které má z prvních dvou posudků i z dalšího
dokazování. Odborná literatura a Ústavní soud k tomu praví: „U nás se vyvinula
kultura nadužívání znaleckých posudků a jejich nekritického přijímání, ač jde jen o
jeden z možných důkazních pramenů a stejně jako ostatní důkazní prameny mají
podléhat náležitému přezkoumání ze strany soudu. Na tento neblahý stav je již delší
dobu poukazováno z různých stran včetně Ústavního soudu a veřejného ochránce


práv.“ (Jan Vučka, Znalecký posudek - dobrý sluha, ale zlý pán, JINÉ PRÁVO, 11.
září 2011). “Méně pochopitelné, spíš nepochopitelné, je ale opatrnictví soudců, kteří
akceptují posudky i tam, kde by se slušelo přesně to, co dělá soudce soudcem.
Posouzení skutkových okolností a aplikace práva.“... „Soudce pak často rozhoduje s
pokrčením ramen, jako že se ve věci nedá nic dělat, neb tak pravil znalec.“ (Tomáš
Sokol, Justice v rukou znalců, 06. 01. 2009). V nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV
ÚS 260/05 je podrobně zkoumána otázka vzájemně si odporujících psychologických
posudků. Jmenovitě zde Ústavní soud uvedl: „účelem znaleckého posudku (je)
objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí v příslušném oboru,
přičemž znalecké posudky z oboru psychiatrie jsou svého druhu natolik
specifické, že jejich závěry se většinou pohybují pouze v určité míře
pravděpodobnosti, objektivně nezjistitelné.“
„Opatrovnický soud v ČR běžně určí znalce-psychologa a zadá mu, aby zjistil a soudu
sdělil, jaký z rodičů má lepší předpoklady pro péči o dítě. Tímto soud nastaví obecnou
atmosféru soupeření mezi rodiči a postaví je proti sobě. ...tím jíž předurčuje, že
jeden z rodičů musí být „ten lepší“ či činí presumpci, že znalec je vůbec schopen něco
takového zjistit a že existují validní vědecké kritéria pro určení „lepšího“ rodiče. Ve
většině případů je formulace otázek soudu na znalce tak extrémně zavádějící a
následující opora o znalecký posudek v odůvodnění rozsudků tak silná, že
opatrovnický soudce svojí právem stanovenou funkci de-facto zcela deleguje
znalci-psychologovi, aby si tím pádem „zjednodušil“ svojí práci.“ (Seminář v
Poslanecké sněmovně Parlamentu České Republiky dne 18.4.2013)
• Ačkoliv jsem to soudu navrhoval, soud nenechal znalecky vyšetřit partnery rodičů.
Přitom jsem upozorňoval na to, že partner žalobkyně se chová agresivně, odmítá se
„starat o moje děti“, jsou u něj náznaky psychické nemoci typu schizofrenie nebo
abúzu drog. Odborná literatura k tomu říká: Znalec může správně posoudit situaci
dítěte jen tehdy, pokud do svého vyšetření zahrne všechny osoby, které jsou pečovateli
dítěte nebo mají (mohou mít) právní nárok na styk s dítětem. České soudy z pravidla
nenařizují znalecké zkoumání osob, kteří jsou pečovateli dítěte a znalci o oprávnění
vyšetření těchto osob taky nežádají. Vzniká tím paradoxní situace, že dítě je v drtivé
části rozhodnutí o péči „odsouzeno“ býti v péči otčíma, kterého „předpoklady pro péči
o dítě“ nebyly nikdy nikým zjištěny (Seminář v Poslanecké sněmovně Parlamentu
České Republiky dne 18.4.2013)





I/3) Rozsudek nebere v potaz judikáty ÚS



Při rozhodování o péči o nezletilé nebyly žádným způsobem zohledněny judikáty
Ústavního soudu. Přitom, otázkou závaznosti Ústavním soudem použitého výkladu
právních předpisů pro soudní praxi obecných soudů, nejen tedy pro jednotlivé soudní
případy rozhodované Ústavním soudem, se tento také podrobně zabýval, a to např. v
nálezech sp. zn. III. ÚS 252/04 ze dne 25. 1. 2005, nebo sp. zn. IV. ÚS 301/05 ze dne 13.
11. 2007, mimo jiné takto:
„Ústavní soud konstatoval, že z čl. 89 odst. 2 Ústavy v souvislosti s čl. 1 odst. 1 Ústavy
plynou pro obecné soudy významné požadavky upínající se k jejich rozhodovací činnosti;
dle nich "již učiněný výklad [Ústavního soudu] by měl být … východiskem pro
rozhodování následujících případů stejného druhu". Jinými slovy, obecné soudy musí
respektovat ústavněprávní výklady Ústavního soudu, tj. jím "vyložené a aplikované
nosné právní pravidlo (rozhodovací důvod), o něž se výrok předmětného nálezu opíral",
jednoduše řečeno, následovat precedenty. Nesplnění těchto požadavků představuje


porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a představuje též porušení
subjektivního základního práva dotyčné osoby podle čl. 36 odst. 1 Listiny, totiž práva
"domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu". V
této specifické souvislosti, tj. opomine-li obecný soud právní názory Ústavního soudu,
nenaplní svou činností "stanovený postup" jsoucí v souladu s principem, který vyplývá z
čl. 89 odst. 2 Ústavy.“



Ústavní soud v nálezu ve věci sp. zn. ÚS 2482/13 ze dne 26.5.2014 judikoval, že: „V
případě rozhodování o svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, je třeba vycházet z
premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů. Z toho plyne, že
pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a
pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní,
svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je
výjimkou, který vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte právě toto jiné řešení. Obecné
soudy tak nemohou střídavou péči vyloučit z důvodu, že s tímto způsobem výchovy jeden
z rodičů nesouhlasí, protože chce mít dítě ve výlučné péči.“ Zároveň, soud by měl zjistit,
zda jsou rodiče způsobilí dítě vychovávat, zda mají o výchovu zájem a zda oba rodiče
dbají o jeho řádnou výchovu. Na to není potřeba zatěžovat nezletilé ani státní
rozpočet znaleckými posudky, které jen alibisticky přesunují rozhodování na znalce.
Soud sám by měl přitom být schopen posoudit, zda jsou rodiče způsobilí. Zadání
znaleckého posudku by navíc nemělo znít jako soutěž, „kdo má lepší výchovné
předpoklady?“, ale čistě vyloučit závažnou nezpůsobilost rodičů.
To, že rodiče způsobilí jsou, ale v tomto řízení dostatečně vyplývá z toho, že střídavá
péče zdařile fungovala v péči o Nezletilé už v minulosti, že nezletilí na OSPOD
vypovídali, že si střídavou péči přejí, z toho, že děti jsou dobře vychovány, jak vyplývá
z materiálů OSPOD, syn xxx má ve škole „samé jedničky“, a podobně. Soud nedokázal,
proč by v zájmu dětí mělo být nařízení výlučné péče jednoho z rodičů, když děti při
střídavé péči prospívaly a přejí si ji. Soud tak rozhodl proti smyslu rozhodnutí ÚS
2482/13.



Za účelem sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů Ústavní soud ve výše uvedeném
judikátu dovodil následující čtyři kritéria, jejichž naplnění je pro svěření dítěte do střídavé
péče rodičů nezbytné, přičemž jsou - li tato kritéria bezezbytku naplněna, je střídavá
péče prioritním způsobem řešení, v jejíž prospěch by měly obecné soudy rozhodovat.
Mezi tato kritéria patří:
• existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou
• míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do
péče té které osoby
• schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické,
vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby
• přání dítěte
Všechny čtyři body jsou v tomto případě oba rodiče splňují, proto měl soud nařídit
střídavou péči. Pro jistotu znovu dodávám, že přáním dětí, projeveným před
pracovníky OSPOD, byla střídavá péče. Při příležitosti psychologického vyšetření se
děti vyjadřovaly, že „chtěl bych být v péči asi u obou... nerozumím tomu, co to znamená...
chtěl bych být trochu dýl u mámy a pak zas u táty... třeba tři dny... a pak prázdniny... táta
je dobrej... chytáme spolu ryby... jak jsme u něj byli, postavili jsme si loďku... máma je
dobrá...“ „s mámou nic dohromady nedělám... spíš mámu zlobím...“ „možná máma mi
říkala, co tu mám říct“ (čerpáno ze Znaleckého posudku PhDr. xxx)




Další judikát ÚS ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, konstatuje: „…pokud
oba rodiče projevují o dítě skutečný zájem a chtějí jej mít v péči a zároveň oba
naplňují relevantní objektivní kritéria ve zhruba stejné míře, čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8
Evropské úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy
o právech dítěte vytváří presumpci ve prospěch střídavé péče.“[4] Tuto presumpci lze
vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího
zájmu dítěte. Mezi tyto důvody patří například specifický zdravotní či psychický stav
dítěte, v jehož důsledku by střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž, či
velmi velká vzdálenost bydlišť rodičů, a to zejména v případech, kdy by tato velká
vzdálenost mohla zásadním způsobem narušit školní docházku dítěte.“ Ani s tímto
judikátem se rozsudek nevypořádal. Oba rodiče nepochybně projevují o dítě skutečný
zájem. Zdravotní i psychický stav dětí je dobrý, rodiče bydlí blízko sebe, střídavá
péče nijak nenarušila školní docházku. Platí proto presumpce ve prospěch střídavé
péče a soud rozhodl v rozporu i s tímto judikátem.



Nález Ústavního soudu 3216/13 uvádí, že nelze Střídavou péči zamítnout pouze proto,
že by s ní nesouhlasil jeden z rodičů: „26. Za situace, kdy se oba rodiče o své děti
aktivně zajímají, jsou stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o jejich zdraví a o jejich
tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a kdy tyto děti mají k oběma rodičům stejně
hluboký citový vztah, nelze střídavou výchovu vyloučit jen na základě hodnocení vztahů
mezi rodiči. V případě nepřekonatelných rozporů mezi oběma rodiči pak musí obecné
soudy aktivně usilovat o zlepšení jejich vztahu, a to například prostřednictvím nařízení
účasti na mediačním řízení či rodinné terapii v zájmu dětí a nelze střídavou péči zamítnout
proto, že se podle soudů rodiče mezi sebou nebyli schopni dohodnout na výchově dětí.
Tím, že obecné soudy vylučují střídavou péči pro nesouhlas mezi rodiči bez detailnějšího
zkoumání důvodů tohoto nesouhlasu, čímž vlastně nesouhlas rodičů přičítají k tíži
výhradně neúspěšnému rodiči, jednají v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, čímž
porušují čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a také právo na rodinný život druhého
rodiče chráněné čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy a rovněž jeho právo na péči a
výchovu dětí ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny (tamtéž, bod 39).” „42. Jak vyplývá z výše
uvedené ustálené judikatury Ústavního soudu, absence komunikace mezi rodiči nemůže
být důvodem omezení práv jednoho z rodičů tím, že dítě je svěřeno do péče pouze
jednoho z nich. To zejména pokud je svěřeno do péče toho rodiče, který je za špatnou
komunikaci odpovědný.” Střídavou péči nelze zamítnout jen na základě hodnocení
vztahů mezi rodiči. Přitom, mezi rodiči v tomto řázení nejsou větší problémy, rodiče byli
vždy schopni při výchově a předávání si dětí spolupracovat. Nařízení účasti na rodinné
terapii bych ovšem přesto uvítal. Vždy je co zlepšovat, naše komunikace (rodičů)
soudním sporem utrpěla, a v naší rodině se rovněž vyskytlo tragické úmrtí, které není
snadné zpracovat ani pro rodiče, ani pro pozůstalé děti.



Kritériem pro svěření dětí do střídavé výchovy je především zájem dítěte, který je podle čl. 3
odst. 1 Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem při jakékoliv rozhodovací činnosti
týkající se dětí. Podle judikatury Ústavního soudu se soudy při rozhodování zároveň musí
snažit nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst.
4 Listiny, přičemž zájem dítěte vyžaduje, aby na jeho výchově participovali matka i otec
(srov. nález z 11.5.2005, sp. zn. II. ÚS 554/04). Zájmem dítěte tedy nepochybně je, aby,
jsou-li pro to splněny podmínky, bylo v péči obou rodičů (viz např. nález z 23.2.2010, sp.
zn. III. ÚS 1206/09). Střídavou výchovu je pak třeba chápat jako snahu o co nejúplnější
naplnění práva dítěte na oba rodiče, pokud spolu oba rodiče nežijí, neboť tato forma


výchovy umožňuje dítěti nejen zachování fungujících vztahů s oběma rodiči, ale rovněž mu
umožňuje zůstat součástí běžného každodenního života obou rodičů (viz usnesení z 18. 3.
2014, sp. zn. II. ÚS 437/14).
Z provedených důkazů vyplývá, že oba rodiče jsou schopni o nezletilé řádně pečovat, oba
mají dobré podmínky pro zajištění péče o ně. Byť se znalecké posudky provedené v průběhu
řízení v této věci ve svých závěrech o výchovných předpokladech a osobnostních
charakteristikách rodičů různily, žádný z nich nevyloučil z výchovy žádného z rodičů.
Nezletilí mají k oběma rodičům stejný citový vztah a odloučením od otce, na jehož péči
jsou též zvyklí, by jistě strádali. Doposud realizovaná péče rodičů o nezletilé, s ohledem na
široký rozsah styku otce s nezletilými a několik měsíců úspěšně realizované střídavé
výchovy v posledním roce, se fakticky blíží střídavé péči a nezletilí jsou tak zvyklí na situaci,
kdy o ně v podstatě stejným dílem střídavě pečují oba rodiče. Sami nezletilí si takovou péči,
rozdělenou stejně mezi oba rodiče, přejí zachovat. Názor (přání) samotných dětí je přitom (s
přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti) dalším hlediskem při rozhodování o
návrhu na změnu výchovného prostředí. Podle judikatury Ústavního soudu je toto hledisko
nepochybně relevantní a obecně platí, že je nutno mu přikládat značný význam, není-li v
rozporu se zájmem dítěte (srov. rozhodnutí sp. zn. III.ÚS 707/04, IV. ÚS 288/04, III. ÚS
2150/07, III. ÚS 3007/09, I. ÚS 2661/10). Faktická realizace střídavé péče se s ohledem na
dobu jejího trvání již osvědčila a je zcela v zájmu nezletilých. Nezletilí jsou spokojení, že
mohou vyrůstat s oběma rodiči a rodičům nezletilých nezbývá, než tuto situaci akceptovat a
jednat v zájmu svých dětí. Jak vyplývá z právní úpravy § 907 obč. zák., pouze v případě, že
dítě je svěřováno do tzv. společné péče, je třeba souhlasu obou rodičů. U střídavé péče takový
zákonný požadavek stanoven není. Je tedy na rodičích, aby respektovali především zájem
nezletilých a umožnili jim vyrůstat v harmonickém prostředí s oběma rodiči. Nedostatky v
komunikaci mezi rodiči nemohou jít k tíži nezletilým, kterým střídavá péče vyhovuje a rodiče
se v tomto ohledu zájmu nezletilým musí přizpůsobit.



I/4 – Soud nebere v potaz, že střídavá péče o děti mezi rodiči již fungovala a osvědčila se



Střídavá péče v období letních prázdnin 2016 a následně v době školního roku 2016/17
skutečně a bezvadně fungovala, ku prospěchu Nezletilých. Byla zrušena až koncem
podzimu na popud žalobkyně, která si, podle jejích slov, uvědomila, že pokud by střídavá
péče takto bezproblémově fungovala, soud by jí nepřiřkl výlučnou péči a tím pádem ani
výživné tři roky zpětně – žalobkyně v žalobě požadovala zpětně skoro půl milionu Kč.



Odvolací důvody k bodu II rozsudku:
- při stanovování výše výživného vycházel soud také z toho, kolik peněz žalovaný utratí
měsíčně a kolik má prostředků. V Rozsudku je uvedeno: „otec žije z úspor ve výši
30 000 Kč měsíčně“. Žalovaný nikdy nic takového neřekl, ani to nevyplynulo z jiných
výpovědí ani listinných materiálů. Žalovanému na úsporách zbývá třicet tisíc, ale
nikoliv měsíčně! Žalovaný nespotřebuje měsíčně třicet tisíc, ale třicet tisíc mu zbývá
celkem. Je otázkou, zda mohl soud v tom případě adekvátně zhodnotit platební
schopnosti žalovaného a určit přiměřenou výši výživného. Otec nemá příjmy,
v dohledné době je mít ani nebude, protože se mj. stará o několikaměsíční dceru
Živu, aby její matka mohla studovat, také hodlá věnovat maximum času Nezletilým –
čas strávený s dětmi a pro děti považuje žalovaný za důležitější než peníze. Otec


má celkem deset dětí, z toho k devíti má vyživovací povinnosti. Kdyby měl všem
svým dětem platit tolik, kolik soud napadeným Rozsudkem nařídil platit Nezletilým,
musel by měsíčně takto platit 20500 Kč – což je vzhledem k příjmům či možnostem
příjmů otce likvidační. Vzhledem ke stavu, stáří, vybavení a poloze garsoniéry
v Holčovicích a ¼ domu v Ostravě je nereálné tyto nemovitosti pronajmout, ostatně
žalovaný se o pronájem mnohokrát pokoušel, bohužel se mu podařilo sehnat pouze
problémové, nemajetné až asociální nájemníky, kteří pak nic neplatili a nemovitost
ještě více vybydleli.
- Dále při stanovování výše výživného soud vycházel mj. z příjmu partnera
žalobkyně. Ten je ovšem rovněž uveden chybně. Rozsudek vychází z 45 tisíc
měsíčně, soudkyně ovšem špatně odpočítala daň: 645663 – 72000 = 573663 / 12 = 47
805 Kč - jeho příjem je tedy skoro 48 tisíc. Nehledě již na to, že hrubý příjem
partnera žalobkyně je 3 237 214 / 12= 269 768 Kč měsíčně (viz daňové přiznání
druha žalobkyně ve spise).
- Souhrnný čistý příjem domácnosti matky je 47805 + 7130 + 610 + 610 = 56 155
Kč měsíčně, Souhrnný čistý příjem domácnosti otce 0 Kč, po zahájení plateb
Rodičovského příspěvku to bude 7 600 Kč měsíčně.
Odvolací důvody k bodu III a IV rozsudku:
- U posouzení doby, kdy otec již nežije ve společné domácnosti s žalobkyní a měl by tedy
platit výživné, je v rozsudku uvedeno „rodiče spolu nežijí od listopadu 2012“ a o několik
odstavců dále: „od 1.6.2014, kdy otec opustil společné bydlení rodičů“ – podle tohoto
druhého výroku otec opustil společné bydlení rodičů až 1.6.2014, to ovšem popírá výrok, že
spolu rodiče nežijí od listopadu 2012. výživné by tedy mělo být stanoveno až od 1.6.2014,
nikoliv od 27.5.2013, jak uvádí Rozsudek.



- I pokud by byla brána povinnost žalovaného platit výživné od 27.5.2013, údaje o výživném
již dobrovolně žalovaným zaplaceném jsou v Rozsudku uvedena chybně, tím pádem je
chybný i výpočet dlužného výživného. Stran plateb žalobkyně žalovanému je v Rozsudku
uvedeno shodně s podkladovými materiály 41 000 Kč, včetně platby 17600 Kč. Platby
žalovaného žalobkyni jsou však v Rozsudku vzhledem k podkladovým materiálům uvedeny
chybně: za rok 2013 uhradil otec matce kromě četných částek v hotovosti také 43686 Kč, a ne
25222, jak se uvádí v Rozsudku. Z toho 864 Kč přímo na účet zájmového kroužku a 17600
Kč žalobkyni na stavební spoření. Stejných 17600 je v rozsudku uvedeno jako platba
žalobkyně ve prospěch žalovaného (viz výše). Tato platba skutečně proběhla oběma směry
(půjčil jsem žalobkyni peníze na její stavební spoření, poslal jí to přímo na její spořicí účet a
po určité době mi žalobkyně peníze zase vrátila), a nemůže být tedy započítána jenom
v jednom směru, jak to bylo učiněno v Rozsudku.
V roce 2014 poslal žalovaný žalobkyni 62352 Kč a nikoliv 51536 Kč, jak uvádí Rozsudek. Je
v tom zahrnuto 816 Kč, které žalovaný uhradil přímo na účet zájmového kroužku a deset tisíc,
zaplacených v hotovosti. O platbách v hotovosti byl učiněn zápis přímo u navazujících
bankovních plateb. U výslechu žalobkyně uvedla, že si těchto zápisů nevšimla, žalovaný
namítl, že mu žalovaná za platby v hotovosti děkovala následně v emailech. Soud si již
nevyžádal další důkazy, není proto důvod tyto platby nezařadit do bilance.



Dohromady tedy otec uhradil ve zmíněném období 189038 Kč a ne 159758 Kč. Po odečtení
41000, které zaplatila matka otci – 148038 Kč, z toho polovina je 74019 Kč.




- V Rozsudku jsou dále chybně vypočteny dlužné platby. Prostým výpočtem podle zásad,
uvedených v rozsudku, lze dojít k částce 31427 Kč a ne 29495 za xxx, dokonce ani ne
31695 Kč, jak se uvádí v Usnesení, kterým je chybný výpočet z Rozsudku (chybně) opraven.
Obdobně správná hodnota pro yyy je 9534 Kč a nikoliv 7531 Kč podle Rozsudku nebo
9731 Kč podle Usnesení. Pokud zároveň opravíme skutečně provedené a prokázané platby
žalovaného žalobkyni podle předchozího odstavce, vychází celkový dluh pro oba Nezletilé za
období od 27.5. 2013 do 1.3. 2017 pouze 11681 Kč. Pokud budeme počítat počátek
povinnosti platit výživné až „od 1.6.2014, kdy otec opustil společné bydlení rodičů“ (citace
z Rozsudku), vychází součet dluhu výživného na oba nezletilé pouze 4699 Kč, a nikoliv
41426 Kč, jak uvádí Usnesení xxx, jímž se opravuje Rozsudek.



- Matka evidentně víc, než jsem jí platil, nepotřebovala, když mi moje velké platby posílala
zpátky s tím, že chce tři tisíce měsíčně, ale pravidelně, viz její výpověď v Protokolu
z jednání ze dne 25.8.2016: „Matka chtěla, aby otec hradil výživné pravidelně v částkách
3000 Kč měsíčně, nikoliv nárazově částky vysoké“. Žalovaný tedy nevidí důvod, proč by
měl soud stanovit zpětně vyšší výživné, než kolik matka sama, podle svých slov,
požadovala. Při výslechu u soudu dne 21.7. 2016 Žalobkyně tvrdí: S otcem jsme se v
podstatě v listopadu 2012 dohodli na tom, že mi bude přispívat na výživu dětí částkou 3.000,-
Kč měsíčně. ...Částku 3.000,- Kč měsíčně jsem navrhla otci já a to včetně tehdy Nezletilého
ccc, který do dubna 2013 žil se mnou ve společné domácnosti. ... „Na potřeby (třech)
dětí jsem potřebovala základní částku 3000 Kč (měsíčně)“
- žalovaný nevidí důvod, proč by měl matce platit sto procent výživného i za dobu, kdy mezi
námi fungovala Střídavá péče. Jídlo jsem v době pobytu Nezletilých u mne zajišťoval já,
ošacení také, protože matka odmítla dávat cokoliv dětem s sebou, když jsem si je přebíral,
hradil jsem i ostatní jejich potřeby.
Rozsudek uvádí neúplný výčet přijatých listinných důkazů (i na první pohled je zřejmé, že
chybí například některé ve spise zařazené rodné listy dětí), chybné stanovení úspor, měsíční
spotřeby a možností otce, chybně provedený výpočet výživného, a to i v Usnesení, kterým se
Rozsudek opravuje, rozporuplně stanovuje doba rozdělení domácností, chybně započítává
položky z výpisů plateb.
Odvolací důvody k bodu VI rozsudku:
Ve sporech o péči o děti není vítězů. Soudkyně předeslala, že náklady na znalecký posudek
bude platit ta strana, která prohraje – mám za to, že každým soudním sporem o výchovu dětí,
pokud o péči mají zájem oba rodiče a nedochází k domácímu násilí a podobně, prohrávají obě
strany, a především prohrávají děti. Ztráta důvěry, přátelství a radosti ze společně prožívané,
probírané a vzájemně se doplňující výchovy dětí, bývá častým důsledkem soudních sporů.
Před tím, než matka podala žalobu, jsme na výchově spolupracovali, předávali si děti „s
přesahem“, udržovali přátelské a vzájemně se podporující se styky. Žalobu podala matka bez
upozornění, od té chvíle odmítala domluvu, odmítala dokonce i jakoukoliv komunikaci kromě
strohých, několikaslovných smsek. Odmítla mediaci, odmítla schůzku na OSPOD za
účelem nalezení vzájemně přijatelné dohody, ze které by profitovaly především děti. Péče o
děti fungovala dobře i před podáním žaloby, dokonce lépe, a především, Nezletilí měli před
začátkem souzení mnohem lepší pocity, nemuseli mezi rodiči vyvažovat a nemuseli se
zamýšlet nad tím, koho z rodičů mají raději a s kým by chtěli být více – jako každé děti,
chtějí mít rády oba rodiče a být s oběma rodiči bez kalkulací. Jediným důvodem pro podání
žaloby, pro odbourání komunikace a pro odmítání snahy se dohodnout, tedy zůstává vidina


matky vysoudit nereálných 413485 Kč na dlužném výživném. Děti mají od matky zakázáno
cokoliv si od táty přivézt domů, stejně jako od ní mají zakázáno cokoliv si vzít k otci. Po
návratu od moře měl například xxx strach vzít si k mamince škeble, které si od moře
přivezl. Raději si je nechal u mne. Věřím, že se škeblemi by problém nebyl, ale děti už mají
strach. Není tedy vítězů a pokud by někdo měl platit část nákladů na znalecké posudky,
měl by to být ten, kdo zapříčinil zbytečné souzení se, tedy matka, případně oba rodiče,
protože vítězů ve sporech o děti opravdu není.



Navrhuji tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl takto:
I.
stanovit pro Nezletilé střídavou péči obou rodičů s intervalem střídání 2-3 týdny. Soud se
nemusí schovávat za psychologické posudky a může posoudit vhodnost střídavé péče
s ohledem na judikáty Ústavního soudu sám; pokud soud spoléhá na psychologické
posudky, místo aby je hodnotil v souvislosti s ostatními důkazy, potom by měl zohlednit
doporučení obou posudků, nikoli pouze jednoho, protože oba znalecké posudky mají
stejnou právní váhu; pokud soud nebude schopný na základě dvou posudků, které mají
protikladná doporučení, rozhodnout, potom by měl soud nařídit posudek revizní, a dát jej
k provedení Znaleckému ústavu katedry psychologie Filosofické fakulty UK, kde je mnohem
větší záruka erudovanosti a genderové a osobnostní nestrannosti než u posudků provedených
jednou osobou, většinou ještě ženského rodu.
II
Přehodnotit výši výživného ve světle opravené spotřeby, úspor, příjmů, možností a
vyživovacích povinností k dalším dětem žalovaného i žalobkyně
III + IV
Správně spočítat dlužné výživné, odstranit chyby co do délky společné domácnosti, započítat
správně jednotlivé položky z výpisů, přiložených do spisu, odstranit početní chyby
VI
Tu část nákladů řízení, vzniklých státu (tedy nákladů na znalecký posudek), která nezůstane
k tíži státu, by měla platit matka, protože to byla matka, kdo se odmítal domluvit a kdo
odmítal mediaci.
rodič_petr
Uživatel(ka) fóra
 
Příspěvky: 19
Registrován: 28 srp 2016 16:02

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod tulen2 » 24 říj 2017 17:25

Jelikoz se matka odvolala do vyroku o vyzivnem, predpokladam, ze vetsina jednani se bude tocit okolo vyzivneho. Tak to byva, 3/4 casu se jedna o vyzivnem, deti moc soud nezajimavaji :(. To, ze deti si SP preji, je nekde zachycene? Vyslechl je soud? Co v protokolech ospodu, je to? Ve znaleckem posudku?
Ty otazky na vyzivne odbyvej co nejrychleji, a v kazde odpovedi propasovavej ty deti.. Argumentuj tim ze vyrazne vyssi rozsah tve pece probihal, tim ze existuji dva protichudne nezavisle posudky a ze soud nevzal v potaz prani deti. Dobre protokoluj - nenech se odbyt, trvej na protokolovani toho co opravdu reknes. Vystupuj predevsim jako OTEC, na penize kasli.
tulen2
Stálice fóra
 
Příspěvky: 1394
Registrován: 28 úno 2014 15:56

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod rodič_petr » 24 říj 2017 17:35

Ano, že děti chtěj SP je v pohovoru s nima na OSPODu, v posudku, kterej zadal soud, taky. U soudu nebyly. Pro úplnost ještě přidávám moji reakci na její odvolání (máš pravdu, její odvolání se točí kolem peněz:

Vyjádření Žalovaného k Odvolání Žalobkyně, které bylo napsáno dne xx v xx

V Praze dne xx.2017

K reálným nákladům na děti: Reálné náklady na Nezletilé nejsou tak vysoké, jak uvádí Žalobkyně. Ve svém odvolání účelově popírá a zásadním způsobem překrucuje svoje vlastní slova: Při společném stanovování reálných nákladů za asistence Žalobkyně a Mediátorky jsme společně došli k částce 3000 Kč dohromady za obě děti; podobně Žalobkyně sama přímo na soudním jednání dne 21.7.2016, viz Protokol z tohoto jednání vyčíslovala: „Na potřeby dětí jsem potřebovala základní částku 3.000,- Kč pro oba Nezletilé s tím, že občas bylo potřeba i mimořádně nějakou jinou platbu Nezletilým zajistit... (Žalovaný) přispíval i na školu v přírodě a na koupi sportovních potřeb... Nezletilý x nyní ukončil 1. třídu základní školy v místě bydliště. Za obědy hradil 484,- Kč měsíčně, za družinu 200,- Kč měsíčně a dále za výtvarné potřeby 250,- Kč pololetně. Za kroužky pak pololetně 150,- Kč. Před nástupem do 1. třídy základní školy navštěvoval mateřskou školu, kde hradil měsíčně za obědy 792,- Kč, za hygienické potřeby pololetně 300,- Kč. Kroužky neměl žádné. Do mateřské školy chodil pouze 1 rok. Nezletilý xx nastoupil do mateřské školy v 5-ti letech, má stejné náklady jako měl Nezletilý x.“

Sečtené náklady, zmiňované zde Žalobkyní: 484+200+(250/6)+(150/6)=751 Kč měsíčně pro x v době docházky do 1. třídy x, 792+(300/6)=842 Kč v době docházky do mateřské školy, na xx jsou údajně náklady stejné. Zmiňované náklady na oba Nezletilé dohromady jsou tedy podle výpovědi Žalobkyně 1593 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy při své výpovědi nijak neodůvodnila, ba ani nezmínila vyšší náklady, a už rozhodně ne 5000 Kč měsíčně na jedno dítě, jak se snaží mylně uvádět v jejím Odvolání! Domnívám se, že Žalobkyně se zde snaží uvést soud v omyl.

Já navíc také i v současnosti zajišťuji vše pro Nezletilé ve stejné výši jako Žalobkyně, od jídla přes koloběžky a dětské sedačky, hračky, knihy a jiné potřeby Nezletilých, kupuji i oblečení, protože Žalobkyně Nezletilým nic nedává, když je předává mně, záměrně je ke mně posílá vysloveně v hadrech, děti by se cítily divně, kdyby v takových hadrech museli být po celou dobu pobytu u mne. Žalobkyně dětem zakazuje převážet si jakékoliv potřeby či hračky mezi oběma domácnostmi. Děti jsou z toho vystresované, zároveň tím Žalobkyně důsledně oddělila oba světy a děti musí mít vše důsledně dvojmo.

Již od září 2016 nijak nespolupracuje při dopravě dětí od ní ke mně a zpět, oba směry dopravy vždy zajišťuji já, finanční zajištění převozů je tedy v celém rozsahu na mně. Stejně tak vždy to jsem já, kdo pobyty dětí u mne iniciuje.

K poskytnutí bytu yy, se kterou mám dítě: Paní yy je narozdíl od Žalobkyně nezajištěná, proto považuji za přiměřené poskytovat jí byt. Byt jsem mnohokrát zkoušel pronajmout komerčně (i v současné době mám uveřejněny na realitních serverech inzeráty), ale v kraji (Osoblažsko) je nejvyšší nezaměstnanost v ČR, byt se mi pronajmout nepodařilo. I pokud by v bytě nebydlel nikdo, částku 2300 bych na byt platit musel (zahrnuje Fond oprav a podobně)

Garsonku v Nuslích potřebujeme pro naše vlastní bydlení, neboť moje družka je studiem vázána na Prahu a v současném bydlení, které si pronajímáme, je možnost, že se dům prodá a my se budeme muset vystěhovat – pro děti je potřeba mít nějaké jistoty.

Byt v Nuslích tedy potřebujeme k bydlení a byt v bb – pokoušel jsem se jej prodat, ale maximální nabídka, která se ještě ukázala neaktuální, byla 80 000 Kč.

Není pravda, že reálně vyživuji jenom 4 děti. Žalovaná o tom, zda i ostatní děti vyživuji, nic neví a nemůže vědět. Výživné samozřejmě platím i na ostatní svoje děti.

Těžko můžu „ve velmi krátké době získat dobře placené zaměstnání“, když budu nyní několik let na rodičovské a celodenně pečovat o děti, včetně cc, narozené 16.9.2017. Moje partnerka a matka cc studuje denní prezenční studium a bude studovat ještě minimálně tři roky, navíc plánujeme další dítě, takže moje celodenní péče o děti je nezbytná.

Žalobkyně i její partner pracují každý den od rána do večera, pořídili si novou restauraci, kde sami vaří teplá jídla, takže Žalobkyně nemá vůbec čas Nezletilým se věnovat – já volím takový způsob života, abych se Nezletilým mohl věnovat dostatečně, tak, jak potřebují.

Výživné platím pravidelně a svědomitě: Rozsudek byl vyhlášen 21.3.2017. Započítává dluh až do 31.3.2017, přitom ovšem nebere v potaz pravidelnou platbu výživného za měsíc březen, která byla uskutečňována vždy 24. dne v měsíci. Rozsudek tedy při výpočtu dluhu nepředpokládal, že dne 24.3.2017 bude platba provedena a dluh o tuto platbu nesnížil. Platba dne 24.3.2017 byla tedy ve skutečnosti platbou dubnovou, provedenou s předstihem. Doplatek 1100 Kč k této dubnové platbě byl rovněž převeden na účet Žalobkyně, aby byl byť i nepravomocný Rozsudek respektován do posledního detailu. V měsíci květnu opět probíhá běžná platba, zvýšená o 1100 Kč tak, aby bylo vyhověno Rozsudku okresního soudu, a to i přes to, že Rozsudek o předběžné vykonatelnosti tohoto ustanovení neinformuje – placení výživného, ještě navíc v soudem 1. stupně zvýšené úrovni, je tak především projevem dobré vůle Žalovaného. (Na rozdíl od právní úpravy týkající se předběžně vykonatelných rozsudků, účinné do 31. 12. 2000, kdy v § 162 odst. 1 o. s. ř. bylo výslovně stanoveno, že u rozsudků předběžně vykonatelných běží lhůta k plnění od jejich doručení, současné znění § 162 o. s. ř. pouze stanoví, které rozsudky jsou předběžně vykonatelné. Jaké důsledky jsou spojeny s tím, že rozsudek je předběžně vykonatelný, nadále nestanoví. Ustanovení § 160 odst. 4 o. s. ř. však ukládá soudu, aby u rozsudků předběžně vykonatelných určil lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Tímto způsobem je účastník zavázaný k plnění povinnosti srozuměn s tím, že jeho plnění není vázáno na právní moc rozsudku, ale na okamžik, kdy mu je takové rozhodnutí doručeno (účastníkovi je v podstatě vysvětleno, s jakou vlastností jsou předběžně vykonatelné rozsudky spojovány). (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4692/2007, ze dne 16. 12. 2009); Ústavní soud konstatuje, že povinný by vždy měl být poučen o uvedené skutečnosti, jak ostatně obecně pro všechny rozsudky předpokládá § 157 odst. 1 věta první in fine o. s. ř., podle něhož se v písemném vyhotovení rozsudku uvede mj. "poučení o možnosti výkonu rozhodnutí". Z ústavněprávního hlediska je tedy podstatné, aby byl povinný informován o předběžné vykonatelnosti předmětného rozhodnutí, je však již nerozhodné, zda se odpovídající informace bude nacházet přímo ve výroku rozhodnutí, v poučení či v jiné části rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 1928/11))

Žádné platby výživného jsem tedy nikdy nezastavil. Žalobkyně nemá nyní žádnou snahu komunikovat; když se Žalobkyně mylně domnívá, že jí nechodí platby výživného, mohu se to dozvědět pouze ze soudního materiálu (Žalobkyně se to snaží použít proti mně), místo aby mi jednoduše poslala smsku k vyjasnění/napravení/komunikování o situaci.

Syny si pravidelně beru, jak jen často je mi umožněno. V současnosti minimálně každé 2 týdny, pokud možno i včetně několika dní se školní docházkou (tento týden například kromě víkendu i školní dny až do středy), navrhuji vždy i symetrickou střídavou péči. Musím se vždy matky doprošovat, sama se neozve nikdy a když se ozvu já, dělá drahoty, přesto ale děti většinou vydá, i když ne na tak dlouho, jak bych chtěl já a jak by chtěly děti. Nikdy děti nevozí, musím si pro ně sám jezdit a zase je vozím zpět.

Fakt, že se Žalobkyně v této situaci odvolala, ukazuje, že Žalobkyni jde skutečně jenom o peníze; neváhá ohrožovat naši vzájemnou rodinnou pohodu, vystavovat děti dalším útrapám protrahovaného soudního procesu a využívat děti k obohacení, které zjevně neodpovídá jejím skutečným potřebám, které u soudu vypočetla. Sama Žalobkyně uvádí, že „S otcem nemáme žádné zásadní výchovné rozpory. Děti k otci mají dobrý vztah.... otci jsem ochotna umožnit kontakty, kdy bude chtít“ (Protokol z jednání soudu 21.7.2016), „Vztah Nezletilých k Žalovanému je dobrý, z návštěv u Žalovaného se Nezletilí vracejí spokojeni. Žalobkyně proto považuje za důležité, aby tento styk Žalovaného s Nezletilými dále pokračoval.“ (Žaloba ze dne 24.6.2016), přesto ale odmítá Střídavou výchovu formalizovat – jiný důvod, než vidinu obohacení se na dětech, v žádných výrocích Žalobkyně nelze najít – vždy mluví pouze o penězích a požaduje podstatně více, než sama dokázala vyčíslit, zdůvodnit.

Žalobkyně také napadá můj životní styl. Přičemž každý má právo na svůj životní styl, stejně tak děti mají právo vyzkoušet všemožné životní styly, především životní styly OBOU svých rodičů. Žalobkyni dřív můj životní styl vyhovoval, jak mohu doložit tisíci fotek. A také by se mnou neměla tři děti, kdyby jí náš životní styl nevyhovoval. Nyní Žalobkyně svůj styl změnila podle životního stylu nového partnera a totéž vyžaduje po mně. Raději věnuje většinu času a úsilí rozmnožování majetku, než aby strávila čas s dětmi. Děti však mají právo na životní styly a prostředí obou rodičů, mají právo na oba rodiče, a takovou zkušenost jim může poskytnout pouze Střídavá výchova.

Mgr. Xx, otec
rodič_petr
Uživatel(ka) fóra
 
Příspěvky: 19
Registrován: 28 srp 2016 16:02

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod rodič_petr » 24 říj 2017 17:43

už jsem si připravil pár otázek na matku... Matka v odvol píše, že náklady na x jsou 5000 Kč/měs. Přitom u okresního soudu vypovídala, že náklady na OBA syny jsou 3000 Kč měsíčně, a to i po upomínání soudkyně, ať vezme v úvahu VŠECHNY náklady na děti. Takže 1500 na jednoho. Stejnou částku uváděla i u mediátorky, dokonce i na OSPODu. Jak to, že v odvolání udává najednou náklady skoro 4x vyšší? Proč se snaží na dětech obohatit?
Chodí vám nyní ode mne platby výživného pravidelně a v částce, stanovené soudem?
Matka při jednání na OSPOD 8. srpna 2016 navrhla, že pokud by pravidelně fungoval víkendový pobyt dětí ob víkend, tak by se střídavou péčí za ROK ČI DVA souhlasila. Již uplynulo více než rok, pobyty dětí u otce fungovaly bezvadně, v některých obdobích dokonce jako střídavá symetrická péče, a to i během školního vyučování, děti se k otci těší – mám pravdu?
Proč se vlastně již celý poslední rok brání setkání se mnou, důsledně se mi vyhýbá? Proč nemá žádnou snahu se domluvit, proč odmítla přijít pokusit se domluvit na OSPOD, proč odmítla chodit k mediátorce, proč neodpovídá na moje smsky, proč si zablokovala příjem emailů ode mne?
Nedomnívá se matka, že dohoda je pro děti šetrnější než soudní proces? Proč stále trvá na konfrontaci?
Děti si často stěžují, že na ně matka nemá čas. Proč si matka vyhrazuje na děti tak málo času? A proč potom ještě brání střídavce, když já mám na děti času dost? ze Znaleckého posudku PhDr. x , výpověď mladšího syna: „táta je dobrej... chytáme spolu ryby... jak jsme u něj byli, postavili jsme si loďku... máma je dobrá...“ „s mámou nic dohromady nedělám... spíš mámu zlobím...“ „možná máma mi říkala, co tu mám říct“
rodič_petr
Uživatel(ka) fóra
 
Příspěvky: 19
Registrován: 28 srp 2016 16:02

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod tulen2 » 24 říj 2017 18:06

Odvolani - slusna prace. Nicmene - vidim to jako prilis dlouhe. Nikdo to nebude pozorne cist (i kdyz soudci by meli, ale neverim ze to delaji, viz rozpory v rozsudku nizsiho soudu, to same jde i nahoru). A straslive zdlouhave se venujes penezum a tomu kdo co doplaci - nikdo nema sanci se v tomhle vyznat. To je to o cem jsem mluvil - od sameho zacatku je nutne soustredit se na jednu vec - deti - a penize co nejvic vypustit a zjednodusit jejich toky tak, aby to bylo jasne srozumitelne.
tulen2
Stálice fóra
 
Příspěvky: 1394
Registrován: 28 úno 2014 15:56

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod rodič_petr » 26 říj 2017 13:33

Tak, odvolací soud je za mnou. Musím přiznat, že mne průběh velice překvapil. Bylo to velice krátký... Tuleni, dávám Ti za pravdu, byla strašlivá chyba, že jsem fyzicky o děti s matkou nebojoval každej den před budovou školy. Je vidět, že z Tebe mluvěj bohatý zkušenosti.
Jsem slušnej člověk a myslím si, že by to děti mohlo poznamenat, ale byla to jediná cesta, jak mít nějakou šanci. I když, na druhou stranu - přijde mi, že ta soudkyně prostě dává děti matce, a kdyby neměla tenhle argument, najde si jinej. Nu podívejte se na tu včerejší soudní tragédii:

Soudkyně se jen zeptala, jestli se udály nějaký významný změny v poměrech – nová práce, nový člen domácnosti a tak. Ne, nic se nezměnilo.

Já jsem se přihlásil a řekl, že jsem chtěl děti po celou tu dobu mít půl napůl s matkou, vlastně střídavku, ale že matka s tím nesouhlasila. Několikrát jsem se o to pokusil, mít děti dýl, a matka vždycky začala vyhrožovat, že mi je fyzicky sebere. Já že nechtěl, aby měly děti trauma z takový přetahovačky, tak jsem vždycky ustoupil. V červnu už jsem nevěděl jak dál, takže jsem požádal o pomoc OSPOD. OSPOD nás pozval na schůzku s psychologem a potom jsme se měli pokusit dohodnout, kdo kdy bude děti mít. Matka na schůzku odmítla přijít.

Taky jsem řek, že před víc než rokem, v srpnu 2016, matka na OSPODu navrhla, že pokud by řádně fungovala moje péče každej druhej víkend, se Střídavkou by souhlasila. I děti budou už větší... Nu, už víc než rok teď moje víkendová péče fungovala, několik měsíců i jako symetrická střídavka, než to matka zatrhla.

Otázky matce mi klást nedovolili, nějak se rozpovídat taky ne, možná zapomněli, že to je nesporný řízení a důkazy se můžou přinášet po celou dobu řízení.

Celý jednání trvalo jenom několik minut.

No, a pak rozsudek. Soudkyně zmínila všechny věci, co jsem uved ve svym robustním odvolání, nijak na ně ovšem nereagovala, a pak jen řekla, že protože poslední měsíce byly děti většinu doby u matky, tak nařizuje výlučnou péči matky. Pokud prej chci rozšířenej styk, jak to bylo stanoveno v okresním rozsudku, tak si musím znova zažádat v novým procesu (takže moji péči vlastně zúžila - to zúžení mojí péče nechtěla ani matka, ani OSPOD - je to iniciativa soudkyně!; pak taky zvýšila výživné, co mám platit, ale to je jen detail, o to teď nejde)
Je prej pravda, že děti střídavku chtějí, ale jsou tak malé (maj 7 a 9 let!), že se jejich názor nemůže brát v potaz.

Soudkyně se nevypořádala s jediným mým odvolacím argumentem, rozsudek odůvodnila tím, že děti už v péči matky jsou. Přitom pár minut před tím zaznělo, že já bych moc rád ve střídavce pokračoval, tak, jak se osvědčila na podzim vloni, ale že mi v tom zabránila matka, a jedině proto, že jsem se o děti nechtěl fyzicky přetahovat před školou, střídavka nepokračovala. Ani na ten OSPOD nepřišla. Jak jsem měl teda asi střídavku prosadit? Já vím, fyzickou silou, děti před školou přetáhnout na svoji stranu. Teď to vím, ale nemyslím si, že by toto měl vyžadovat soud.

Soud mne vlastně dostal do pasti – protože poslední měsíce matka střídavce bránila, tak to tak už necháme. A je nám jedno i to, že střídavku chtěj děti. Tím vlastně soud naprosto ignoruje judikát ÚS, kterej přesně tuhle past popisuje: Nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13. Nález se mj. Zabývá situací, kde děti byly svěřeny do výlučné péče z důvodu předškolního věku a když žadatel vyčkal, až budou děti starší, zase mu soud sdělil, že děti jsou ve výlučném výchovném prostředí už stabilizované a nemá smysl to měnit – past. V mém případě je to obdobné – soud sice o výlučné péči předtím nerozhodl, ale vynucovala si ji matka (a OSPOD k tomu řekl, že se k matce přiklání, protože jeden ze dvou posudků výlučnou péči také doporučuje) – a jen proto, že jsem se o děti fyzicky nepřetahoval, byla nyní střídavá péče zamítnuta.



No. A teď je otázka, co dál. Ústavní soud? Měl bych to udělat, kvůli dětem, sobě, a i kvůli ostatním otcům.

Mám šanci? Odvolací soud vlastně ignoroval hned několik judikátů ús (který vyjmenovávám v odvolání) a pak ještě se domnívá, že 7 a 9 let je moc málo, aby děti mohly mít názor, a nijak to nezdůvodnil. Teda, uvidíme, co napíšou v písemnym rozsudku.

Možná to odvolací soud nebude zajímat, protože už o podobný věci jednou rozhodoval? Zkusil bych to rád... k ESLP můžu dát podání až po ústavním soudu? Má smysl psát ombudsmanovi? Nebo mám rok počkat a podat návrh na obnovení jednání, protože se změnily poměry? (děti budou starší)

Budu moc vděčnej za všechny vaše rady a názory.
Petr
rodič_petr
Uživatel(ka) fóra
 
Příspěvky: 19
Registrován: 28 srp 2016 16:02

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod forU » 26 říj 2017 14:14

Burešová - to je senát Valenty? V tom případě se moc nedivím, jak rozhodli. Pokud byste chtěl podat ústavní stížnost, napište mi, podívám se na to, jestli to má smysl. Tedy až přijde rozsudek i s odůvodněním.
ESLP lze až po ústavní stížnosti.
Šance na úspěch v ústavní stížnosti - těžko odhadovat, v mých případech soud vydal nález u stížnosti, kde jsem o tom hodně pochyboval, zda to má vůbec smysl, ale v jiných kauzách, kde jsem byl přesvědčen o tom, že už musí vydat nález, tak to odmítli a buď úplně debilní argumentací, nebo tím, že se s argumenty vůbec nezabývali. Takže je to loterie s pravděpodobností výhry 3-5%. Po přidělení soudce zpravodaje se může pravděpodobnost změnit, a to od čisté nuly (Musil) pro 12% (Šimáčková).
Holky 7 a 9 let, od 2 a 4 let v péči matky se stykem 40% "dohodou" proti vůli matky, od října 2014 střídavka 7/7 proti vůli obou rodičů.
otec.dite@seznam.cz
forU
Stálice fóra
 
Příspěvky: 1204
Registrován: 05 led 2012 20:41
Bydliště: Praha a Středočeský kraj

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod rodič_petr » 26 říj 2017 14:52

Jo, senát Valenty. Ještě tam byl Němec. Ty chlapi nevypadali, že by se toho jakkoliv účastnili. Jen tam seděli. Ta pravděpodobnost úspěchu je teda hooodně malá, ale aspoň něco... Jak dlouho pak to řízení trvá? A - za jak dlouho lze s nějakou nadějí na úspěch podat žádost o obnovení jednání? Napadaj mne změny situace jako že děti už jsou starší, že budou mít doma už dva nevlastní sourozence - co se dá ještě vymyslet?
Až přijde rozsudek, samozřejmě dám taky vědět. Jo, a dá se něco dělat s tím, že soud (nejspíš) vůbec nerozhod podle judikatury ús, i když jeden judikát ús i říká, že obecný soudy se musej judikátů držet? Copak na to není nějakej obmudsman či co?
rodič_petr
Uživatel(ka) fóra
 
Příspěvky: 19
Registrován: 28 srp 2016 16:02

Re: Krajskej soud Praha - Judr. Burešová - Střídavka

Příspěvekod tulen2 » 26 říj 2017 16:38

Nebo mám rok počkat a podat návrh na obnovení jednání, proto..


Urcite necekej, a na US se obrat. Sanci na obnovu rizeni za rok taky moc nevidim.

U rohoto rizeni - nechal si doslova protokolovat co rikas a co rikaji ostatni? Je dobre soud zachyceny?

Opet - dalsi varovani pro otce co se starat chteji, jak dopadnou, pokud priposti diktat matky o peci. Pokud budou doufat ze prece ospod musi matce domluvit, avy se na vyrovnane peci dohodla, nebo ze soud musi ctit judikaty a zakony, a ze "dukazy" jsou dulezite - jsou na strme ceste do pekel odsouzeni k 2/14 atp :(.
Je zcela nezbytne podobny diktat nepripustit, deti vyzvedavat ze skoly driv, nebo se i pretahovat - tak aby pece vyrovnana byla. Pokud matka peci otce brani, jen s takovym postupem je sance na uspech (nikoli jistota).
tulen2
Stálice fóra
 
Příspěvky: 1394
Registrován: 28 úno 2014 15:56

PředchozíDalší

Zpět na Problémy soudního řízení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 1 návštěvník