Odkazy na nalezy US

Odpovědět
daddy
Stálice fóra
Příspěvky: 378
Registrován: 05 zář 2013 06:38

Odkazy na nalezy US

Příspěvek od daddy » 07 kvě 2014 18:48

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99 ze dne 01. března 2000
Právo na ochranu soukromého života je nezadatelným právem fyzické osoby. Respektování soukromého života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi. Součástí soukromého života je též rodinný život zahrnující i vztahy mezi blízkými příbuznými, když součástí rodinného života jsou nejen sociální a morální vztahy, ale také zájmy materiální povahy. Respektování takto pojatého rodinného života zahrnuje závazek státu jednat způsobem umožňujícím normální rozvoj těchto vztahů.

Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 237/05 ze dne 06. června 2006
Článek 8 ve znění Protokolu č. 11 Úmluvy chrání jednotlivce před svévolnými zásahy státní moci do rodinného a soukromého života. Jeho účelem je ochránit i právo rodiče na umožnění styku se svým dítětem. Toto právo na ochranu rodinného života zaručuje i čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 32 odst. 2, 4 Listiny.

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010
Zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, mimo jiné uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem.

Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3082/10 ze dne 17. března 2011
Právem dítěte je i právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, pokud jsou v zájmu dítěte. Podmínka zájmu dítěte je pak stěžejním hlediskem při hodnocení povinnosti státních orgánů použít všech vhodných forem donucovacích prostředků za účelem navázání (a udržení) styku mezi rodičem a dítětem.

Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 25/03 ze dne 24. listopadu 2004
Při posuzování, zda neuskutečnění výkonu práva na styk způsobilo porušení práva na respektování rodinného života, resp. práva na výkon rodičovských práv, je rozhodující vždy zjistit, zda státní orgány přijaly za účelem usnadnění styku veškerá opatření, která od nich bylo možné v tomto případě rozumně očekávat, a zda obecné soudy se snažily nalézt spravedlivou rovnováhu mezi zájmy účastníků, tj. zájmy rodiče a nezletilého, a obecným zájmem, který spočívá v dodržování zásad právního státu.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3765/11 ze dne 13. března 2012
Zásah do práva na rodinný život představuje velmi závažný zásah do základních lidských práv, a proto se musí opírat o dostatečně pádné argumenty motivované zájmem dítěte. Základní právo na nerušený rodinný život jako subjektivní veřejné právo taktéž chrání právo rodiče na přijetí opatření ze strany státních orgánů směřujících k jeho obnovenému soužití s dítětem, a to v co nejkratší době, s ohledem na skutečnost, že prostý běh času může vést k nenapravitelným důsledkům pro vztahy mezi dětmi a rodičem, který s nimi nežije. Základním cílem čl. 8 Úmluvy je sice ochrana jednotlivce před svévolnými zásahy orgánů veřejné moci, toto ustanovení však smluvnímu státu neukládá jen povinnost zdržet se takových zásahů: tento spíše negativní závazek může být doplněn o pozitivní závazky, jež jsou pevně spjaty s účinným respektováním soukromého či rodinného života. Ty mohou zahrnovat přijetí opatření směřujících k respektování rodinného života až po úroveň vztahů mezi jednotlivci, k nimž mimo jiné patří zavedení vhodného a dostatečného právního nástroje k zajištění legitimních práv zúčastněných osob a plnění soudních rozhodnutí, popř. vhodných zvláštních opatření.

Odpovědět