Předseda ÚS o střídavce

Odpovědět
krhak
Stálice fóra
Příspěvky: 106
Registrován: 13 kvě 2014 13:03

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od krhak » 14 črc 2014 15:10

Nevím jestlu tu někdo zmiňoval
III.ÚS 3880/13 ze dne 4. 6. 2014 - zamítnuto (stížnost matky u ÚS proti střídavé péči)

V části V. je tam jedná větička:
Konstatoval, že střídavá výchova je pro L. tím nejvhodnějším opatřením a tento zájem musí proto převážit i to, že zde absentuje zásadní změna poměrů.

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 14 črc 2014 15:26

odmítnuto bez projednání tedy nikoli zamítnuto
viz např.
http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.as ... -3880-13_1
http://kraken.slv.cz/III.US3880/13
https://ispis.cz/judikatura/III.%C3%9AS3880/13

o rozsudky nižších instancí lze požádat prostým emailem přes InfZ

Stellík
Uživatel(ka) fóra
Příspěvky: 14
Registrován: 12 črc 2014 12:35

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Stellík » 22 črc 2014 15:31

Alharahadza píše:
JJL píše:bylo by dobré na ministerstvu iniciovat aktulizaci metodických pokynů
i s poukazem na poslední nálezy ÚS a směřování k rovnoprávnosti
Odeslal jsem jim e-mail (posta@mpsv.cz).

Bylo by dobré, pokud by si to každý vybrousil a rovněž odeslal. Stačí e-mailem.

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1/376,
128 01 Praha 2

Věc: žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím a reakci na dotazy


Vážení,

dovoluji se Vás dotázat na aktuálnost a platnost metodického návodu „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“ (MPSV ČR, 2012, http://www.mpsv.cz/files/clanky/14824/konflikty.pdf), jehož autorkou je členka Fondu ohrožených dětí Mgr. Eva Dobrušová.

Ačkoliv se jedná o materiál, jehož zpracování bylo financováno z veřejných zdrojů, nelze přehlédnout tendenční styl textu.


Namátkou:


• str. 48:
Skutečně fundovaní odborníci si jsou jasně vědomi toho, že SP má svá úskalí a nebezpečí, že existují kontraindikace jejího stanovení.

Dotaz 1: Kdo jsou ti skutečně fundovaní (a s ohledem na spoře působící přehled literatury zatajení) odborníci?


Několik dlouhodobých výzkumů bylo provedeno v Británii. Renomovaní psychologové se spíše přiklání k názoru zajistit dítěti stabilní prostředí na základě péče jednoho rodiče s širokým stykem s druhým rodičem.

Dotaz 2: Jinde než v Británii výzkumy nebyly prováděny (v Holandsku, Dánsku, Norsku, Novém Zélandu, Švédsku, Spojených státech, Kanadě, Austrálii...)? Proč chybí odkazy na uváděné britské výzkumy? Nepocházejí britské výzkumy z jiné, do našich poměrů nepřenositelné, kultury?

Dotaz 3: Kdopak jsou ti renomovaní psychologové? Nikde není uvedena žádná citace a pohled do přehledu literatury moc vodítek k příslušným renomovaným psychologům nenabídne. Je jim citovaná australská vědkyně Jennifer McIntosh, jejíž výzkum v oblasti sdílené péče u dětí do 4 let, respektive interpretace nedůvěryhodných statistik byla vědeckou obcí odmítnut? (http://www.chess.su.se/polopoly_fs/1.16 ... 20copy.pdf) nebo (http://sharedparenting.wordpress.com/2014/02/14/39/). Anebo je jím Zdeněk Matějček? Ten své renomé získal výzkumem dětí v dětských domovech a v závěru svého života podtrhoval vliv dědičnosti. Věda od jeho smrti ušla další kus cesty.


• str. 50:
Překážkou rozhodnutí soudu o svěření nezletilého dítěte do střídavé péče je neschopnost rodičů dohodnout se na jednotném výchovném postupu a na podmínkách střídavé péče.

Dotaz 4: Logicky vzato tím sdělujete, že v úplných rodinách, kde panují neshody ohledně výchovných postupů, jsou děti vystaveni takové úrovni škodlivého účinku, na základě kterého je naší povinností doporučit rodičům, aby se rozešli, abychom mohli svěřit jejich děti jednomu z nich? Anebo se jedná o nešťastně formulovaný výrok?

Dotaz 5: Jak kvantifikujete práh neschopnosti dohody a úroveň nejednotnosti výchovného postupu, od kterého je nezbytné potlačit ústavní práva rodiče i dítěte a rozbít jejich vztah svěřením dítěte do výchovy pouze jednomu z rodičů?

Dotaz 6: Proč není zmíněn odborně podložený závěr, že střídavá péče tlumí konflikt mezi rodiči, a to v důsledku přirozeně vyvstalých požadavků na společnou spolupráci a komunikaci? Myslíte si, že násilný akt odstavení dítěte od jednoho z biologických rodičů lze ospravedlnit podmínkou jednotného výchovného postupu za situace, kdy v žádné odborné publikaci nebyl jednotný výchovný postup definován a současně nebyl prokázán negativní účinek postupu nejednotného? Zkoumá OSPOD například vliv radonové zátěže, expozici azbestovými vlákny nebo kvalitu pitné vody jímanou ze studny individuálního zásobování v bydlišti rodičů? Nemá MPSV dojem, že na rozdíl od nedefinovaných pojmů jednotné výchovy vede expozice těmito faktory k reálným a kvantifikovatelným rizikům s celoživotními následky?


• str.49:
Střídavá osobní péče, respektive přemisťování se z domova matky do domova otce..,

Dotaz 7: Máme si tento výrok vysvětlovat jako oficiální názor MPSV na střídavou péči, tj. že střídavá péče znamená přemisťování, anebo se opět jedná o formulační neobratnost autorky? Dehonestační záměr neuvažuji, neboť se jedná o oficiální materiál MPSV financovaný z veřejných zdrojů.

Opakované problematizování střídavé péče je doložitelné z nadpisů subkapitol:
Střídavá péče a její úskalí,
• Mezi největší úskalí spojené s rozvodem a střídavou péčí řadíme následující problémy,
• Kdy lze uvažovat o střídavé péči,
• Okolnosti vylučující soudní stanovení střídavé výchovy,
• Nutné předpoklady pro střídavou péči.


Na základě namátkového výběru mohu usuzovat, že výše uvedený materiál OSPOD spíše než odborná stanoviska o významu rozvíjení vztahů s rodiči pro dítě, zohledňuje hledisko ideologie výlučné péče (matek).


Dotaz 8: Je metodický návod MPSV pro OSPOD, jakožto podřízené orgány, závazný? A pokud ne, tak proč byly utráceny veřejné prostředky za jeho publikaci?

Dotaz 9: Kdy bude metodický pokyn aktualizován, a to i s ohledem na nálezy ÚS (např. 2482/13) nebo cíle 1 národní strategie ochrany práv dětí 2012-2015 (aplikace vědomostí o potřebách dětí vyplývajících z moderních vědeckých poznatků.). Anebo má MPSV zato, že tento materiál je plně v souladu se současnými znalostmi vědy a s ústavním pořádkem?


Dovoluji si zde některé moderní poznatky kontextově shrnout:

- Základní premisa dosavadního hledání zájmu dítěte v ČR se opírá o Bowlbyho teorii výlučné vazby dítěte na matku, postulovanou v 50tých letech minulého století.
- Bowlbyho teorie vazby k matce je překonaná, dítě si vytváří vícečetné vazby na své pečovatele současně. Sám Bowlby ji v pozdějších letech revidoval. http://www.ukfamilylawreform.co.uk/docs ... rature.pdf)
- Výlučná péče jednoho rodiče je tak při existenci 2 biologických rodičů, majících zájem o výchovu dítěte, umělý sociální konstrukt, vycházející z ideologicky motivovaného mýtu výlučné vazby dítěte na matku (http://www.chess.su.se/polopoly_fs/1.16 ... 20copy.pdf).
- V případě, že rodič důsledně uplatňuje ústavní práva na rodinný život a rovnost pohlaví, je ze strany státu postižen represí, ne nepodobnou dobám komunistické totality.
- Jak tato represe státu vůči rodiči dopadá na dítě, stát nezkoumá stejně, jako nemá žádný podklad, zda dosavadní upřednostňování výlučné péče nese nějaké pozitivní společenské výsledky.
- V zájmu dítěte je, aby stát vytvořil prostředí, ve kterém jsou oba rodiče rovnoprávní. Odstraněním mocenské nerovnováhy v podobě 90% dětí svěřených matkám se otevírá prostor k uzavírání rovnoprávných dohod mezi rodiči. Soudní jednání jako konfrontační střet naopak vede prostřednictvím „vytahování důkazů“ vůči druhému rodiči k růstu nedůvěry, což se pak nevyhnutelně přenáší na děti.
- Výsledky autoritativního rozhodování státu však vedou matky k přesvědčení, že mají na dítě oprávněný nárok.
- Psychologie je jedním z polí zkoumání biologie. Pokud je psychologie v rozporu s moderními biologickými poznatky na poli genetiky, neurověd a sociobiologie, je taková psychologie nemožná, neboť nemohla vzniknout přírodním výběrem ( Doc. Grimm, Vesmír 79, 524, 2000, http://casopis.vesmir.cz/clanek/pouceni ... nskych-ved)
- Psychologové v ČR jsou absolventi filosofických fakult a s biologií se při výuce nesetkají (1 semestr anatomie, neurologie a genetiky).
- Absence jednotící výzkumné základny psychologie vede, spíše než k jednotnému odbornému výstupu směrem k veřejnosti, ke směsici názorů, vycházejících z vnitřních pohnutek, zkušeností či ideologického založení, ale majících jen málo společného s metodami vědeckého zkoumání a s kritickou analýzou problému. Názorová jednota je udržována snad jen s odkazem na nutnost posouzení každého individuálního případu.
- Neboť byznys je byznys. Při cca 20 tis. rodičovských rozchodech ročně se v obchodu s dětskými dušemi každoročně protočí několik desítek miliónu korun jen na soudně znaleckých posudcích.
- Nelze se pak divit, že se odvozování zájmu dítěte omezuje na psychologickou prosperitu organismu, která se vyvozuje z pouta k matce. Jako kdyby biologické a fyzikální faktory neexistovaly. A jako kdyby psychologie nebyla podmnožinou biologie, jejíž fungování podléhá fyzikálním zákonitostem, které umíme vyjádřit jazykem matematiky.
- Z časově bodového vzorku znaleckého posudku, založeného často jen na pozorování v umělém prostředí znalecké ordinace se pak vyvozují dalekosáhlé úpravy s rozsáhlým dopadem na život všech zúčastněných.
- Výsledkem takového postupu je sociální inženýrství výlučné péče, které je – bez ohledu na poznatky medicíny - aplikováno jako ta nejlepší „léčba“ problémů dětství, vyvstalých v důsledku rozchodu rodičů.
- Evoluční podstata vztahu rodič-dítě, vytvořená za účelem ochrany předaných genů a význam sdílení geneticky příbuzných zkušeností s oběma rodičovskými figurami, se nezohledňují.
- Důsledkem je nadřazení sociálních faktorů a vlivu prostředí nad geneticky podmíněná pouta, která se utvářely/adaptovaly po milióny let v měnících se podmínkách planety a tudíž jsou pro prosperitu dítěte určující. A to bez ohledu na proměnlivost vnějších vlivů.
- Biologická pouta mezi rodičem a dítětem se adaptačními mechanismy přírodního výběru utvářely v průběhu několika miliónů let trvající evoluce člověka a zahrnují vše, co dítě ke svému plnému rozvoji na naší planetě potřebuje. Zdravý rodič je tak z přírodovědného pohledu plně disponován plnit svoji biologickou roli vůči svému dítěti, přičemž jeho prvotním biologickým imperativem je ochrana a péče o svůj předaný genetický fond. Z biologické podstaty člověka je tedy nemyslitelné, že by zdravý rodič neměl zájem na jeho co nejlepším vývoji dle možností svých dispozic a že by strpěl jakékoliv poškozování svého dítěte stejně, jako je mylné dovozovat, že by dítě bylo poškozováno běžnými okolnostmi střídavé péče více, nežli absencí svého rodiče.
- Z vědeckého hlediska jsou tedy snahy o zdůvodnění výlučné péče pouhými ideologickými konstrukty, sloužící matkám a přeneseně zájmovým skupinám, finančně těžícím z bojů mezi rodiči ve hře "vše nebo nic" v důsledku násilně vynucené asymetrie v postavení rodičů. Důraz psychologických věd v ČR na stabilitě prostředí, karikovaný jednou postýlkou, je jen dokladem snahy o udržení vlivu ve sféře těchto zájmů.
- Představa, že dítě budeme léčit tím, že mu omezíme jednoho z jeho rodičů je aktem ideologické agrese, která je v rozporu jak se zásadou léčby "Primum nil nocere" (předně neškodit), tak i s principem racionální analýzy objektivních faktů a je obrázkem stavu psychologie v ČR a jejího odtržení se od svého výzkumného zdroje - biologie.
- Etickou stránku takového přístupu pomíjím.
- Tak jako se genetika projeví v jedinečnostech výrazu obličeje, tak se projeví i v jedinečných odstínech duševního světa jedince, jež je výsledkem kombinace genů svých rodičů. K plnému rozvinutí zděděných předpokladů jsou zapotřebí oba rodiče, neboť ti na základě svých zkušeností se svým vlastním (geneticky příbuzným) prožíváním usnadní dítěti se orientovat v sobě samém a naplnit svůj dědičný potenciál. A to na základě prostého sdílení času a spoluprožívání světa, jež je obklopuje. Neboť i preference jevů z okolí a reakce na ně je geneticky příbuzná.
- Z toho lze vyvodit, že správný postup ze strany státu při porozchodovém uspořádání péče o dítě nespočívá na poli rodinného práva v restrikci a represi prostřednictvím archaických justičních postupů, ale v osvětě a nabídce pomoci k tomu speciálně vyškolenými mediátory a rodinnými poradci.
- Stát by měl rodičům v krizi poskytnou jasný a konkrétní „krizový plán“ k řešení jejich situace.
- Základní osou tohoto plánu by mělo být vedení rodičů ke spolupráci a v poskytování poradenství o významu obou rodičů pro dítě.
- Dosavadní postup státu, opírajícího se o existenci výlučného pouta k primárnímu pečovateli a z toho vyplývající snaha najít lepšího rodiče, vede nevyhnutelně k boji o dítě a k totální destrukci zbytků rodičovské koalice.
- Na jedné straně stát prostřednictvím rodinného práva podtrhuje rodičovství, na straně druhé však prostřednictvím justiční legislativy oběma rodičům zasahuje do života restrikcemi a represemi.
- Vzhledem k absenci vnějších kontrolních mechanismů a odpovědnosti justice vůči občanům pak jednání justice ohýbající zákony bez ohledu na Ústavu a nálezy Ústavního soudu nabývá totalitní rysy. Uprostřed demokraticky fungujícího státu.
- Stát by měl svoji roli v hledání zájmu dítěte po rozchodu rodičů postavit na důvěře v biologická pouta mezi rodičem a dítětem.
- Kontrolní role státu by měla být omezena na ověření, zda oba rodiče poskytují dítěti laskavou péči a jsou ochotni plnit jeho vývojové potřeby. Jakékoliv další požadavky a rozpitvávání zájmu dítěte nad rámec těchto dvou jednoduchých principiálních tezí s pověstnou vaničkou vylévá i samo dítě, neboť vede k soupeření rodičů.
- Střídavá (lépe sdílená, neboť dítě není objekt péče, ale jejím aktivním činitelem, přenášející si svoji osobnost z jedné domácnosti do druhém tj. rodiče péči nestřídají, ale sdílejí) péče by měla být státem propagována jako primární forma porozchodového uspořádání péče o dítě, vycházející z biologické podstaty, při které jsou dítěti zachovány oba genetické vzory a oba rodiče jsou rovnoprávně zainteresování na výchově svého dítěte.
- Přitom střídavá péče nestojí na 50% rozložení času (rozložení se může pružně měnit v závislosti na měnících se potřebách dítěte), ale na uznání zásady, že k oběma rodičům má dítě vybudovaný vztah a oba rodiče mají zájem o dítě pečovat.
- Jiný postup jde proti přirozenosti přírodních zákonů a z pohledu rovnosti lidí a práva na rodinný život je ústavně nekonformní. Je aktem státního násilí vůči skupině obyvatel bez ohledu na lidskou přirozenost.
- Stát může prosperitu dítěte ve střídavé péči kontrolovat nařízeným monitoringem v četnosti cca jednou ročně, popřípadě tuto povinnost spojit s již zavedenými pravidelnými lékařskými prohlídkami dítěte.
- Výlučná péče by měla být do budoucna pouze okrajovým jevem v případě, že jeden z rodičů nemá zájem o své dítě nebo v případě extrémních okolností (rodič ve vazbě).


Dotaz 10: Je možno předškolní docházku do mateřské školky nebo dětského klubu nadřadit zájmu dítěte na rodičovskou péči? To znamená, zda může OSPOD odůvodnit omezení kontaktu dítěte s rodičem 1 nutností docházky do předškolního zařízení u rodiče 2 z důvodu nezbytnosti socializace dítěte? Čímž apriori vylučuje možnost socializace dítěte (s dětmi) v prostředí rodiče 1 (nemusí zde přitom navštěvovat školku či dětský klub).

A pokud ano, na základě jakého legislativního předpisu toto může činit? Dovoluji upozornit na fundovaný rozbor problematiky socializace dítěte v předškolním zařízení v článku The dark side of preschool http://www.parentingscience.com/preschool-stress.html

Dotaz 11: Pokud se rodiče obrátí na OSPOD s dotazem o pomoc při řešení porozchodové péče o děti, jaký je dle Vás správný postup OSPOD – odkázat je v prvním kroku na soud, anebo na mediátora?

Dotaz 12: Jak si MPSV, do jehož gesce tato problematika náleží, vysvětluje stávající statistiku svěřování cca 90 % dětí do výlučné péče matek po rozchodu rodičů? Má MPSV zato, že 90% otců je nesvéprávných, nebo nemá o dítě zájem? Jaké kroky bude s ohledem na cíle národní strategie 2012-2015 uskutečňovat, aby děti měly po rozchodu rodičů možnost v co nejširší míře sdílet čas s oběma rodiči za situace, kdy dosavadní postup státních orgánů (viz opět statistiky) podporuje a utvrzuje matky v přesvědčení, že jsou to ony a jen ony, koho dítě potřebuje?

Dotaz 13: Bude stát podnikat informační kampaň o významu obou rodičů pro dítě a nutnosti co nejširšího kontaktu s oběma rodiči po rozchodu rodičů formou sdílené/střídavé péče? Jaké důvody jej vedou k problematizování střídavé péče, jakožto ústavně zaručeného práva na rodinný život po rozchodu rodičů?


Děkuji za reakci, členěnou dle číselného pořadí dotazů, v elektronické podobě na e-mail

jméno příjmení
datum narození
adresa
Kotěhůlky dne X.X.2014



Odeslal jsem, a dnes mi přisla odpověď:

V Praze dne 22. července 2014
Č. j.: 2014/47451 -112




Sdělení o odložení žádosti o poskytnutí informace podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů



Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) obdrželo dne 14. července 2014 Vaši žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve věci aktuálnosti a platnosti metodického návodu „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“.

Podle § 2 odst. 4 zákona neodpovídá Váš dotaz svým charakterem zákonu. Z tohoto důvodu nebude žádost vyřízena v režimu tohoto zákona. Podání však bude postoupeno věcně příslušnému odbornému útvaru k přímé věcné odpovědi.

S pozdravem

Mgr. Ingrid Štegmannová, Ph.D. v. r.
ředitelka odboru kabinet ministryně
Ministerstvo práce a sociálních věcí

Alharahadza
Stálice fóra
Příspěvky: 272
Registrován: 18 pro 2013 00:46

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Alharahadza » 23 črc 2014 16:16

To je v pořádku. Hlavní je, aby se tím zabývali a jejich reakce byla na očích všem.

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 23 črc 2014 20:46

§2 odst. 4 InfZ:
Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
proti odložení je přípustná stížnost podle InfZ (do 15+30 dnů od žádosti)
o které pak rozhoduje nadřízený ministr do 7+15 dnů

každopádně i obyčejnou žádost (mimo InfZ) by měli řádně vyřídit

Alharahadza
Stálice fóra
Příspěvky: 272
Registrován: 18 pro 2013 00:46

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Alharahadza » 07 srp 2014 21:28

Odpověď MPSV...

Stručně řečeno - my nic my muzikanti.


k publikaci „Sociálně-právní ochrana dětí v případě rozvodových a rozchodových konfliktů (2012)“ má Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) jako jeho nakladatel licenční práva, není však jeho autorem. Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila (§ 5 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon). Jedná se přitom o dílo aplikovaných oborů společenských věd. Za vědeckou správnost (nikoli ve smyslu nějaké nezměnitelné pravdy, ale ve smyslu správné aplikace vědeckých metod práce, vlastních daným oblastem působnosti autorů) ručí autoři, kteří jsou uvedeni v předmětné publikaci v tiráži. Dle § 11 odst. 2, 3 autorského zákona č. 121/2000 Sb. má autor právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé, a má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla. MPSV tak není oprávněno zpochybňovat obsah a závěry vědeckého díla ani není kompetenčním zákonem či jiným právním předpisem povoláno vést vědecké polemiky.

„Metodický materiál“ čili metodika, jako „nauka o metodě vyučování určitého oboru nebo pracovní postup“, není obecně závazným právním předpisem. Ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. se obce (resp. obecní úřady zejm. obcí s rozšířenou působností) při výkonu přenesené působnosti, tedy také sociálně-právní ochrany dětí, řídí zákony a jinými právními předpisy (tedy v první řadě zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a vyhláškou č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí) a dále 1. usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; tato usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem; podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí a 2. opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto zákona. Kromě výše uvedeného zákona a prováděcí vyhlášky byl v oblasti sociálně-právní ochrany dětí (mimo oblast dávek pěstounské péče, která však je státní správou a podléhá přímému řízení) publikován jediný akt předvídanou formou směrnice, a to Směrnice MPSV čj. 2013/26780-21 o stanovení rozsahu evidence dětí a obsahu spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně-právní ochrany dětí a o stanovení rozsahu evidence a obsahu spisové dokumentace v oblasti náhradní rodinné péče. Na rozdíl od některých dalších, spíše ovšem výjimečných, oblastí veřejné správy není na úseku sociálně-právní ochrany dětí MPSV jako ústřednímu orgánu státní správy svěřena zákonem kompetence závazným, donucujícím způsobem metodicky řídit nebo usměrňovat vykonavatele těchto správních činností jiných stupňů. Podle § 22 kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb. ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. MPSV při této činnosti v uplynulých 20 letech vydalo řadu publikací řady autorů – odborníků na danou problematiku, přičemž, jak to ostatně ani ve vědě jinak být nemůže, někteří autoři mají na některá témata tu více, tu méně odlišné názory.

Jak vyplývá již z uvedeného, publikace „Sociálně-právní ochrana dětí v případě rozvodových a rozchodových konfliktů (2012)“, není závazným právním aktem pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí, ale metodickým materiálem, uvádějícím určité poznatky aplikovaných oborů a určitá doporučení pro pracovní postupy v oblasti sociální práce, nabídnutém, jak z publikovaného materiálu vyplývá, k případnému praktickému použití nejen sociálním pracovníkům úřadů, ale i pracovníkům dalších veřejných i soukromých služeb. K vydání materiálu došlo jistě i z toho důvodu, že jiný vhodný materiál, který by souhrnně a přitom přístupnou formou uvedenou problematiku v daném čase zpracoval, nebyl k dispozici. Zda pracovníci pomáhajících profesí, ať již na úřadech či u poskytovatelů sociálních nebo jiných služeb předmětný materiál při své práci využijí a v jakém rozsahu, popřípadě, zda využijí nějaké materiály jiné, novější, publikované v cizině apod., záleží pouze na nich.

K jednotlivým bodům (otázkám) proto nelze odpovědět, neboť polemicky formulované otázky směřují ke konkrétnímu obsahu textu publikace „Sociálně-právní ochrana dětí v případě rozvodových a rozchodových konfliktů (2012)“ příp. k metodě jejího zpracování, tedy do oblastí, za níž nesou odbornou odpovědnost autoři publikace, MPSV takové otázky jejich jménem zodpovídat nemůže, neboť k tomu není kompetentní.

S pozdravem

Mgr. Hana Jamrichová
Ministerstvo práce a sociálních věcí






Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1/376,
128 01 Praha 2

Věc: žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím a reakci na dotazy

Vážení,

dovoluji se Vás ve vztahu k metodickému materiálu „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“ (MPSV ČR, 2012, http://www.mpsv.cz/files/clanky/14824/konflikty.pdf) dotázat:

1. Kdo schválil návrh na vznik uvedeného materiálu
2. Jaké náklady (v Kč) byly spojeny s jeho:
a/ zpracováním
b/ tiskem a distribucí
3. Zda bylo rozhodnuto o aktualizaci metodických materiálů v souvislosti s nálezem Ústavního soudu zejména I. ÚS 2482/13, ale i I. ÚS 2482/13. A pokud ne, tak proč.

Alharahadza
Stálice fóra
Příspěvky: 272
Registrován: 18 pro 2013 00:46

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Alharahadza » 07 srp 2014 21:29

Odpověď MPSV...

Stručně řečeno - my nic my muzikanti.


k publikaci „Sociálně-právní ochrana dětí v případě rozvodových a rozchodových konfliktů (2012)“ má Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) jako jeho nakladatel licenční práva, není však jeho autorem. Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila (§ 5 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon). Jedná se přitom o dílo aplikovaných oborů společenských věd. Za vědeckou správnost (nikoli ve smyslu nějaké nezměnitelné pravdy, ale ve smyslu správné aplikace vědeckých metod práce, vlastních daným oblastem působnosti autorů) ručí autoři, kteří jsou uvedeni v předmětné publikaci v tiráži. Dle § 11 odst. 2, 3 autorského zákona č. 121/2000 Sb. má autor právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé, a má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla. MPSV tak není oprávněno zpochybňovat obsah a závěry vědeckého díla ani není kompetenčním zákonem či jiným právním předpisem povoláno vést vědecké polemiky.

„Metodický materiál“ čili metodika, jako „nauka o metodě vyučování určitého oboru nebo pracovní postup“, není obecně závazným právním předpisem. Ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. se obce (resp. obecní úřady zejm. obcí s rozšířenou působností) při výkonu přenesené působnosti, tedy také sociálně-právní ochrany dětí, řídí zákony a jinými právními předpisy (tedy v první řadě zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a vyhláškou č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí) a dále 1. usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; tato usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem; podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí a 2. opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto zákona. Kromě výše uvedeného zákona a prováděcí vyhlášky byl v oblasti sociálně-právní ochrany dětí (mimo oblast dávek pěstounské péče, která však je státní správou a podléhá přímému řízení) publikován jediný akt předvídanou formou směrnice, a to Směrnice MPSV čj. 2013/26780-21 o stanovení rozsahu evidence dětí a obsahu spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně-právní ochrany dětí a o stanovení rozsahu evidence a obsahu spisové dokumentace v oblasti náhradní rodinné péče. Na rozdíl od některých dalších, spíše ovšem výjimečných, oblastí veřejné správy není na úseku sociálně-právní ochrany dětí MPSV jako ústřednímu orgánu státní správy svěřena zákonem kompetence závazným, donucujícím způsobem metodicky řídit nebo usměrňovat vykonavatele těchto správních činností jiných stupňů. Podle § 22 kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb. ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. MPSV při této činnosti v uplynulých 20 letech vydalo řadu publikací řady autorů – odborníků na danou problematiku, přičemž, jak to ostatně ani ve vědě jinak být nemůže, někteří autoři mají na některá témata tu více, tu méně odlišné názory.

Jak vyplývá již z uvedeného, publikace „Sociálně-právní ochrana dětí v případě rozvodových a rozchodových konfliktů (2012)“, není závazným právním aktem pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí, ale metodickým materiálem, uvádějícím určité poznatky aplikovaných oborů a určitá doporučení pro pracovní postupy v oblasti sociální práce, nabídnutém, jak z publikovaného materiálu vyplývá, k případnému praktickému použití nejen sociálním pracovníkům úřadů, ale i pracovníkům dalších veřejných i soukromých služeb. K vydání materiálu došlo jistě i z toho důvodu, že jiný vhodný materiál, který by souhrnně a přitom přístupnou formou uvedenou problematiku v daném čase zpracoval, nebyl k dispozici. Zda pracovníci pomáhajících profesí, ať již na úřadech či u poskytovatelů sociálních nebo jiných služeb předmětný materiál při své práci využijí a v jakém rozsahu, popřípadě, zda využijí nějaké materiály jiné, novější, publikované v cizině apod., záleží pouze na nich.

K jednotlivým bodům (otázkám) proto nelze odpovědět, neboť polemicky formulované otázky směřují ke konkrétnímu obsahu textu publikace „Sociálně-právní ochrana dětí v případě rozvodových a rozchodových konfliktů (2012)“ příp. k metodě jejího zpracování, tedy do oblastí, za níž nesou odbornou odpovědnost autoři publikace, MPSV takové otázky jejich jménem zodpovídat nemůže, neboť k tomu není kompetentní.

S pozdravem

Mgr. Hana Jamrichová
Ministerstvo práce a sociálních věcí






Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1/376,
128 01 Praha 2

Věc: žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím a reakci na dotazy

Vážení,

dovoluji se Vás ve vztahu k metodickému materiálu „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“ (MPSV ČR, 2012, http://www.mpsv.cz/files/clanky/14824/konflikty.pdf) dotázat:

1. Kdo schválil návrh na vznik uvedeného materiálu
2. Jaké náklady (v Kč) byly spojeny s jeho:
a/ zpracováním
b/ tiskem a distribucí
3. Zda bylo rozhodnuto o aktualizaci metodických materiálů v souvislosti s nálezem Ústavního soudu zejména I. ÚS 2482/13, ale i I. ÚS 2482/13. A pokud ne, tak proč.

Alharahadza
Stálice fóra
Příspěvky: 272
Registrován: 18 pro 2013 00:46

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Alharahadza » 27 srp 2014 21:06

Reakce MPSV:

na základě Vaší žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, doručené MPSV dne 7. srpna 2014 ve věci informací týkajících se metodického materiálu „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“, sděluji ve struktuře Vašeho dotazu následující:

1) Kdo schválil návrh na vznik uvedeného materiálu?
Publikace „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“ byla schválena Ediční radou MPSV v lednu 2012 v rámci schvalování Edičního plánu MPSV na rok 2012.

2) Jaké náklady (v Kč) byly spojeny s jeho zpracováním, tiskem a distribucí?
Za zpracování manuálu šlo o částku ve výši 12 600,- Kč včetně DPH, za grafické zpracování, jazykovou korekturu a tisk publikace v počtu 2 000 kusů (formát A5, vazba V2) šlo o částku ve výši 66 400,- Kč včetně DPH.

3) Zda bylo rozhodnuto o aktualizaci metodických materiálů v souvislosti s nálezem Ústavního soudu zejména I. ÚS 2482/13. A pokud ne, tak proč.
S nálezy Ústavního soudu seznamuje MPSV orgány sociálně-právní ochrany v rámci metodického vedení. V současné době není v edičním plánu další publikace týkající se této problematiky.

S pozdravem

Mgr. Ingrid Štegmannová, Ph.D. v. r.
ředitelka odboru kabinet ministryně
Ministerstvo práce a sociálních věcí

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 18 zář 2014 16:06

sdělení ministerstva:
MPSV v rámci metodického vedení orgánů sociálně-právní ochrany dětí rozeslalo všem krajským úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností oficiální informaci o vydání posledních nálezů Ústavního soudu ČR ve věci střídavé péče, konkrétně nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 a nálezu sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, kterou naleznete v příloze tohoto elektronického podání.

S pozdravem

Mgr. Ingrid Štegmannová, Ph.D. v. r.
ředitelka odboru kabinet ministryně
Ministerstvo práce a sociálních věcí

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 18 zář 2014 16:12

a co že to ministerstvo rozeslalo:
Přepis oficiální informace k novým nálezům Ústavního soudu ČR ve věci střídavé péče:

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

ve sdělovacích prostředcích se v nedávné době objevily informace týkající se nových nálezů Ústavního soudu České republiky ve věci střídavé péče o děti. Vzhledem k důležitosti těchto nálezů a vzhledem k tomu, že informace uveřejněné ve sdělovacích prostředcích nebyly vždy zcela kompletní a přesné, Vám v příloze zasíláme úplné znění nálezů Ústavního soudu ČR, konkrétně nálezu sp. zn. I.ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 a nálezu sp. zn. I.ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, spolu s vyznačením nejdůležitějších pasáží. Dále Vám zasíláme rovněž aktuální nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1074/13 ze dne 28. 7. 2014,  který se zabývá vymezením kritérií pro rozhodování soudu o tom, zda má být dítě svěřeno do péče jiné osoby než rodiče, a který přímo navazuje na předchozí nález ke střídavé péči ze dne 24. 5. 2014.

Níže  si Vás dovolujeme upozornit na nejvýznamnější právní názory Ústavního soudu, vyplývající z výše uvedených nálezů.

A) Nález ÚS ze dne 26. 5. 2014
Obecná kritéria pro rozhodování soudu o svěření dítěte do péče rodičů nebo do péče jiných osob (viz zejména odst. 18 až 22):
„Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména
(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou;
(2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby;
(3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj
a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a
(4) přání dítěte.

Způsob zjišťování a zohlednění názoru a přání dítěte (viz zejména odst. 22 až 25 a 44):
„U přání dítěte Ústavní soud konstatuje, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů..“.
„Ústavní soud si je vědom, že nový občanský zákoník stanoví v § 867 odst. 2 in fine, že "o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit", nicméně považuje dosažení 12 let za nejzazší možnou hranici a konstatuje, že dostatečnou rozumovou a emocionální vyspělost, kdy je už dítě schopné uceleně prezentovat bez větší újmy svůj názor před soudem, je nutné posuzovat případ od případu (nelze například vyloučit, že i devítileté dítě bude natolik rozumově a emocionálně vyspělé na to, aby bylo vyslechnuto přímo před soudem), přičemž většina děti je schopna se vyjádřit ke svému budoucímu výchovnému uspořádání již po dosažení věku 10 let. Po dosažení této věkové hranice je nezbytné, nebrání-li tomu zvlášť významné okolnosti, zjistit přání dítěte přímo před soudem … U dětí mladšího věku zpravidla postačí zjistit jeho názor prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím opatrovníka; i v těchto případech ale platí, že znalecký posudek ani stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí není víc než zákon, a obecné soudy musí při posuzování názoru dítěte provést samostatnou právní úvahu, která bere v potaz všechny relevantní okolnosti.“
„V době rozhodnutí soudu prvního stupně bylo starší nezletilé 9 let a mladší nezletilé 7 let. Jak Ústavní soud uvedl výše v bodě 25 tohoto nálezu, u dětí mladších 10 let zpravidla není nutné zjistit přání dítěte přímo před soudem, nýbrž postačí zjistit jeho názoru prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím opatrovníka. V řízení před odvolacím soudem již bylo starší dceři 10 let, ale odvolací soud vycházel plně ze skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, a sám žádné dokazování neprováděl… V této souvislosti ale Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že v průběhu soudní litigace před obecnými soudy a Ústavním soudem starší z nezletilých dětí dosáhlo 11 let, tj. věku, kdy je již v zásadě nezbytné vyslechnout její názor přímo soudem (viz bod 25 tohoto nálezu), a proto jsou vzhledem k derogačnímu nálezu obecné soudy v dalším řízení povinny jeho názor zjistit přímo, a nikoliv prostřednictvím jiných osob jako dosud. Stejně tak musí obecné soudy posoudit, zda mladší z dětí, jež dosáhlo v mezidobí věku 9 let, není rovněž dostatečně rozumové a emocionálně vyspělá na to, aby bylo vyslechnuto přímo před soudem.“.

Základní východiska pro rozhodování soudu o svěření dítěte do střídavé péče rodičů (viz zejména odst. 26 až 29, 39 a 42):
„Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem (§ 26 odst. 2 zákona o rodině) a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní (§ 26 odst. 5 zákona o rodině), svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení. Novela zákona o rodině (č. 91/1998 Sb.) zjevně odrážela posun ve vnímání role otce a matky při výchově dětí, zvýšené zapojení otců do péče o dítě i v jeho nejmladším věku, vzrůstající počet mužů odcházejících s dětmi na rodičovskou dovolenou a snahu umožnit "dvoukariérní" manželství. Řečeno jinak, výchova dítěte již nutně není výhradně ani převážně v rukou matky, čemuž musí odpovídat i řešení situace, kdy se manželství rozpadne a je nezbytné zajistit následnou výchovu nezletilých dětí. Pro úplnost Ústavní soudu dodává, že nová právní úprava výkonu rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství zakotvená v § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "nový občanský zákoník"), který v mezidobí od vynesení rozsudků obecných soudů  v projednávané věci nabyl účinnosti, na těchto principech nic nemění.“
„Na druhou stranu, střídavá péče není jen právem rodičů, ale i jejich povinností. Stejně tak jako je za změnu poměrů, jež může vést k novému rozhodnutí o výchovném prostředí, považováno bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné (§ 27 odst. 2 zákona o rodině či § 889 nového občanského zákoníku), je změnou poměrů i situace, kdy jeden z rodičů střídavou péči bezdůvodně nevyužívá a ponechává nezletilé dítě opakovaně v péči druhému rodiči i přesto, že podle střídavé péče by o dítě měl pečovat sám. Jinak řečeno, pokud si rodič, jenž má dítě ve střídavé péči, toto dítě opakovaně a bezdůvodně nevyzvedává, a tím vlastně střídavou péči nevyužívá, může ztratit právo na střídavou péči, protože toto jednání je bezohledné nejen vůči druhému rodiči, ale zejména vůči samotnému dítěti.“
„Ústavní soud i ESLP rovněž opakovaně konstatovaly, že obecné soudy nemohou střídavou péči vyloučit z důvodu, že s tímto způsobem výchovy jeden z rodičů nesouhlasí, protože chce mít dítě ve výlučné péči ..Na druhou stranu platí, že pokud nesouhlas rodiče není založen jen na zjevně iracionálním nebo nepřezkoumatelném důvodu, obecné soudy musí dostatečně zjistit důvody, proč daný rodič není ochoten s druhým rodičem na společné či střídavé výchově spolupracovat, přičemž za relevantní pak lze považovat jen takové důvody, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmů dítěte, a aby případně přijaly opatření, která svěření dítěte do společné či střídavé výchovy obou rodičů v budoucnu umožní.“
„Za situace, kdy se oba rodiče o své děti aktivně zajímají, jsou stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o jejich zdraví a o jejich tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a kdy tyto děti mají k oběma rodičům stejně hluboký citový vztah, nelze střídavou výchovu vyloučit jen na základě hodnocení vztahů mezi rodiči. V případě nepřekonatelných rozporů mezi oběma rodiči pak musí obecné soudy aktivně usilovat o zlepšení jejich vztahu, a to například prostřednictvím nařízení účasti na mediačním řízení či rodinné terapii v zájmu dětí.. Tím, že obecné soudy vyloučily střídavou výchovu pro nesouhlas mezi rodiči bez detailnějšího zkoumání důvodů tohoto nesouhlasu, čímž vlastně nesouhlas rodičů přičetly k tíži výhradně stěžovateli, jednaly obecné soudy v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, čímž porušily čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, a dále porušily stěžovatelovo právo na rodinný život chráněné čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 EÚLP a rovněž jeho právo na péči a výchovu dětí ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny.“ 

B) Nález ÚS ze dne 30. 5. 2014:
Vzdálenost bydliště rodičů a školní docházka dítěte – Při rozhodování o střídavé péči musí soud vycházet nejen ze stavu v době vydání rozhodnutí, ale musí přihlížet i k dalšímu vývoji, např. s ohledem na blížící se nástup dítěte do školy. Rozhodnutím soudu nesmí být narušena stabilita výchovného prostředí a  soud musí v každém jednotlivém případě individuálně posoudit, zda je model střídavé péče slučitelný se školní docházkou dítěte a jeho dalšími vzdělávacími aktivitami (viz zejména odst. 26 a 27):

„V souvislosti s otázkou zájmu dítěte se  právní teorie nezaměřuje jen na zkoumání obsahu tohoto neurčitého pojmu, ale zabývá se i tím, v jakém časovém rámci má být na zájem dítěte nahlíženo. S tímto aspektem pak souvisí ta námitka stěžovatelky, jíž odvolacímu soudu vytýká, že tento nevzal v úvahu, že nezletilá v září 2014 nastoupí do první třídy základní školy (s čímž dle stěžovatelky není střídání výchovného prostředí ve čtrnáctidenním režimu na tak velkou vzdálenost slučitelné). Podle názoru Ústavního soudu je v tomto bodě třeba přisvědčit tvrzení stěžovatelky vyjádřenému v její replice, dle něhož soud v případě, kdy rozhoduje o osudu dítěte, musí vzít v úvahu rovněž jeho další vývoj (a tudíž i blížící se školní docházku), a to přesto, že je vázán ustanovením § 154 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Vzhledem k právě uvedenému by Ústavní soud nemohl považovat takové rozhodnutí, jímž by dítě, jež bylo dosud v péči jen jednoho z rodičů (přičemž styk s druhým rodičem by byl vymezen jen velmi úzce), svěřeno do střídavé výchovy obou rodičů za situace, kdy by bylo zřejmé, že v krátkém časovém horizontu bude tento nově nastolený výchovný model opět opuštěn (neboť nebude nadále slučitelný se školní docházkou dítěte či jeho dalšími vzdělávacími aktivitami), za rozhodnutí mající na zřeteli zájem dítěte, neboť v zájmu dítěte je nepochybně i stabilita výchovného prostředí, která by však právě naznačeným rozhodnutím byla vážně narušena.
O takové rozhodnutí se však v nyní posuzované věci dle názoru Ústavního soudu nejedná, a to hned ze dvou důvodů. Předně je třeba akcentovat tu skutečnost, že nezletilá až do rozhodnutí odvolacího soudu (byť až do doby tohoto rozhodnutí nebyla formálně vzato ve střídavé péči obou rodičů) pobývala již od rozchodu rodičů (tedy od března 2011) vždy určitou část měsíce u každého z nich. Z pohledu nezletilé se tak v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu její výchovný režim změnil pouze v tom ohledu, že došlo k prodloužení jejího pobytu u otce z 9 na 14 dní. Stabilita dosud fungujícího výchovného režimu nezletilé tak byla z pohledu Ústavního soudu zachována. Druhým důvodem, pro který Ústavní soud nemůže akceptovat názor, že odvolací soud nerozhodl v souladu se zájmem nezletilé, když nevzal v úvahu blížící se nástup základní školní docházky, je ta skutečnost, že nemá předem za vyloučené, že by model střídavé výchovy nemohl přetrvat i poté, co nezletilá nastoupí do první třídy základní školy [např. možnost individuálního vzdělávání ve smyslu § 41 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "školský zákon"), plnění základní školní docházky ve dvou základních školách ve smyslu § 49 odst. 4 školského zákona, přestěhování vedlejšího účastníka poblíž bydliště stěžovatelky, jež vedlejší účastník zvažoval, apod.].“

Zjišťování názoru a přání dítěte předškolního věku (viz zejm. odst. 28 až 31):

„Ustanovení § 100 odst. 4 občanského soudního řádu stanoví, že v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.
 Již ze samotné dikce citovaného ustanovení plyne, že by mělo být pravidlem zjišťování názoru nezletilého dítěte přímo soudem (výslechem)…V této souzené věci však obecné soudy nezletilou osobně nevyslechly, ale spokojily se jen s reprodukcí jejího názoru zjištěného prostřednictvím opatrovníka, přičemž nevyložily, z jakého důvodu nepovažovaly za vhodné provést výslech nezletilé přímo před soudem. I přes právě uvedené dílčí pochybení spočívající v absenci odůvodnění stran nevhodnosti výslechu nezletilé před soudem však Ústavní soud nemá za to, že by v jeho důsledku bylo porušeno právo stěžovatelky či nezletilé na spravedlivý proces či závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu vztahující se k právu dítěte být slyšen, a to s ohledem na skutečnost, že věková hranice pro výslech nezletilého dítěte není nikde taxativně stanovena. Je tedy na úvaze soudu, zda je s ohledem na věk dítěte a specifické okolnosti jím posuzovaného případu vhodné zjišťovat názor nezletilého dítěte přímo či prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku či orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pokud obecné soudy, jak naznačuje stěžovatelka, neshledaly nutnost výslechu nezletilé, která v okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu dosáhla věku 6 let, ale spokojily se se zprávou orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jenž názor a přání nezletilé během svého šetření zjišťoval, nelze takové rozhodnutí považovat za zásah do ústavně zaručeného práva nezletilé na slyšení před soudem a již vůbec ne do ústavně zaručených práv stěžovatelky na spravedlivý proces a na ochranu soukromého a rodinného života. V daném případě, zejména s ohledem na nízký věk dítěte a jeho hluboké citové vazby k oběma rodičům, tak ani Ústavní soud nepovažuje procesní výslech nezletilé před soudem za vhodný a potřebný.“

C) Nález ÚS ze dne 28. 7. 2014

Hodnocení kritérií pro rozhodování soudu o tom, zda svěřit dítě do péče babičky nebo do péče matky – všechna rozhodná kritéria je nutno hodnotit komplexně, ke svěření dítěte do péče jiné osoby než rodiče nelze přistoupit pouze na základě přání samotného dítěte  (viz odst. 15 až 17):

„Jak Ústavní soud zdůraznil již v nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 24. 5. 2014, je v souvislosti s nutností rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte zakotvenou v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nutné v řízení, v němž má být rozhodnuto, komu bude dítě svěřeno do péče, u všech osob, jež o svěření dítěte do péče jeví upřímný zájem veškerá relevantní kritéria posoudit samostatně, a jsou-li u všech těchto osob naplněna stejnou měrou, je žádoucí dítě svěřit do společné či střídavé výchovy těchto osob či přijmout opatření, která takový postup v budoucnu umožní. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz a která podrobněji rozvedl Ústavní soud v právě citovaném nálezu, pak patří zejména
(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou;
(2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby;
(3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a
(4) přání dítěte (viz body 18-25 nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014).
…Všechna čtyři výše uvedená kritéria je tak nutné hodnotit komplexně a v jejich vzájemné souvztažnosti... K tak vážnému omezení rodičovské zodpovědnosti, k jakému implicitně dochází skrze svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, a tedy k závažnému zásahu do práva rodiče i dítěte na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života však nemůže dojít pouze na základě přání dítěte, ale skutečně pouze na základě hledání nejlepšího zájmu dítěte skrze pečlivé posuzování všech výše zmíněných kritérií.
V projednávaném případě byl rozhodnutími obecných soudů nezletilý svěřen do péče své babičky. První kritérium, existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou tedy svědčí stěžovatelce, matce nezletilého, neboť její pokrevní pouto je užší než u babičky. Druhé kritérium, míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb svědčí naopak babičce, která pečuje o nezletilého od února 2008, což je více než 6 let a zároveň polovina jeho života, přičemž je nutné podotknout, že plné 2 roky a 8 měsíců strávil nezletilý se souhlasem a na základě rozhodnutí stěžovatelky v péči babičky před trestním oznámením (viz bod 1 tohoto nálezu). Třetí kritérium, schopnosti babičky a stěžovatelky zajistit vývoj nezletilého a jeho fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby jsou přinejmenším rovnocenné, přičemž schopnosti babičky jsou ověřeny její mnoholetou péčí o nezletilého. Obecné soudy zde vzaly v potaz skutečnost, že nezletilý se cítí být ohrožen novým partnerem stěžovatelky a jeho synem, což vzhledem ke vztahům mezi nezletilým a novou rodinou stěžovatelky nelze rozporovat. Poslední kritérium, přání dítěte pak hovoří jednoznačně ve prospěch babičky. Za těchto okolností mají závěry krajského soudu rozumné opodstatnění a Ústavní soud s ohledem na princip subsidiarity neshledává důvod je měnit.“.

K požadavku na rychlost řízení ve věci péče o nezletilé (odst. 18 a 19):

„Ústavní soud opakovaně konstatoval, že případy týkající se péče o děti je nezbytně nutné projednávat ve vší rychlosti, přičemž průtahy v některé z fází řízení lze tolerovat za podmínky, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, jelikož běh času může mít nezvratné důsledky na vztah dítěte s rodičem, se kterým po tuto dobu nežije a se kterým se po tuto dobu nestýká buď vůbec či jen v omezené míře. Účastníkům přitom nelze vytýkat, že na obranu svých zájmů využili různých právních prostředků či že žádali o vydání předběžného opatření, neboť i za této situace musí soud, s využitím prostředků, které mu poskytují příslušné procesní předpisy, dostát svým povinnostem vyplývajícím z čl. 38 odst. 2 Listiny a z čl. 6 odst. 1 EÚLP. Dojde-li (nejen v důsledku průtahu v řízení) k odcizení dítěte a rodiče, musí být především přijata opatření, jež mohou vést ke sloučení dotyčného rodiče s dítětem a jejichž přijetí je vzhledem k zájmům a právům zúčastněných osob a zejména s ohledem na nejlepší zájem dítěte možné a rozumné.
Z rozhodnutí obou obecných soudů rovněž vyplývá, že v průběhu řízení o svěření nezletilého do péče nebyla přijata žádná mediační, asistenční či jiná opatření, která by vedla k udržení či obnovení vztahu mezi stěžovatelkou a nezletilým. To však bylo nevyhnutelným důsledkem podaného trestního oznámení. Ohledně délky řízení o svěření nezletilého do péče Ústavní soud konstatuje, že vzhledem ke komplexnosti případu a podanému trestnímu oznámení nelze řízení před obecnými soudy v souhrnné délce necelých tří let považovat za nepřiměřenou.“.

Odpovědět