Předseda ÚS o střídavce

Odpovědět
forU
Stálice fóra
Příspěvky: 1242
Registrován: 05 led 2012 20:41
Bydliště: Praha a Středočeský kraj

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od forU » 23 čer 2015 21:43

Spisová značka: III. ÚS 3453/14

Taky mě to zajímá....

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2014 č. j. 8 Co 530/2014-44 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. března 2014 č. j. 31 C 593/2012-20
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náhrada škody
Označení navrhovatelů: T. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti na náhradu škody podle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve výši 35 000 Kč a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu potvrzen a dále jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že soudní rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, kterým měla být stěžovateli škoda způsobena, nebylo nezákonné, neboť k jeho změně vedla zjištění učiněná doplněným dokazováním, nadto uplatnění daného nároku představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 „starého“ občanského zákoníku.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že okresní soud v řízení zjistil, že v důsledku rozhodnutí okresního soudu vydaného v opatrovnické věci přeplatil na výživném pro svého nezletilého syna žalovanou částku, ale že dané rozhodnutí, vykonatelné bez ohledu na právní moc, nebylo nezákonné. Vyšel přitom ze skutečnosti, že výše škody byla sice prokázána, ale ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nedopadá na případy, kde důvodem změny rozhodnutí byly skutečnosti, které nastaly až po jeho vydání, nebo které nastaly před jeho vydáním, ale uplatnily se až po jeho vydání, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4249/2010. V daném řízení musel odvolací soud doplnit dokazování ohledně stěžovatelových příjmů a prvostupňové rozhodnutí změnil právě v důsledku tohoto doplněného dokazování, které neměl soud prvního stupně k dispozici. Ač stěžovatel v odvolání namítl, že se uvedený judikát na danou věc nevztahuje, krajský soud se s názorem okresního soudu v tomto směru ztotožnil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces a zároveň jimi bylo zasaženo do jeho práva na majetek.
Holky 9 a 11 let, od 2 a 4 let v péči matky se stykem 40% "dohodou" proti vůli matky, od října 2014 střídavka 7/7 proti vůli obou rodičů.
otec.dite@seznam.cz

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 24 čer 2015 00:21

ještě anotace k tomu druhému:

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2015 15:30 do: 23.06.2015 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3413/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 203/2014-213 ze dne 21. července 2014 a výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 1026/2006-154 ze dne 5. prosince 2013
Stručná charakteristika: porušení základních práv
Označení navrhovatelů: M. L., zastoupený JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Výrokem IV. ústavní stížností napadeného rozsudku byl Okresním soudem v Ostravě zamítnut návrh stěžovatele na novou úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti u nezletilé (9 let). Zamítnutí návrhu na svěření nezletilé do výchovy stěžovatele odůvodnil dosavadní řádnou péčí matky o nezletilou, byť shledal, že matka má možná občas tendenci požít více alkoholu než je únosné. Z opatrnosti proto stanovil nad výchovou nezletilé dohled. Stěžovatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, v němž setrval na svém návrhu, resp. na základě přání nezletilé projeveného při pohovoru s opatrovníkem navrhl, aby byla svěřena do střídavé výchovy rodičů. Odvolací soud doplnil dokazování mimo jiné vyžádáním zprávy odboru sociálně právní ochrany dětí statutárního města Ostrava (OSPOD), ze které vyplynulo, že by si nezletilá přála střídavou výchovu. OSPOD navrhl, aby byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy rodičů v týdenních intervalech, a na tom setrval i u jednání před odvolacím soudem. Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným výrokem I. rozsudku výrok IV. rozsudku soudu I. stupně potvrdil a dále zamítl návrh na stanovení dohledu nad nezletilou. Odvolací soud neshledal ve vztahu k výchově nezletilé změnu poměrů odůvodňující změnu předcházejícího soudního rozhodnutí. Péči matky vyhodnotil jako zcela řádnou bez jakýchkoliv nedostatků. Skutečnost, že otec má též vhodné podmínky pro její výchovu a že nezletilá k němu má stejně kladný vztah jako k matce, nemůže být dle názoru odvolacího soudu sama o sobě východiskem pro změnu výchovy, když výchovnému působení otce je dán dostatečný prostor širokým stykem s nezletilou. Za situace, kdy nebyla zjištěna nedostatečná péče matky, je dle odvolacího soudu namístě klást důraz na stabilitu výchovného prostředí. K vyslovenému přání nezletilé odvolací soud nepřihlédl, neboť se dle jeho názoru nezletilá tímto způsobem snaží převzít zodpovědnost za vyřešení rozporů mezi rodiči.

Dle názoru stěžovatele soudy vycházely z překonaných a neústavních východisek, kdy nadřadily abstraktní stabilitu výchovného prostředí nad základní právo nezletilé na rovnocennou péči obou rodičů, a toto své stanovisko dostatečně nezdůvodnily. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě a výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že těmito výroky bylo zasaženo do jeho ústavních práv zaručených čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

tataman
Stálice fóra
Příspěvky: 83
Registrován: 14 led 2015 16:02

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od tataman » 24 čer 2015 13:18

Nevim ted ve kterem judikatu to bylo, ale mel jsem to v poznamkach - tak to sdilim.
Jenom to OSPODy a soudy nerespektuji, stejne tak jako Listinu a Umluvy - resp. zakladni a garantovana prava deti a druheho rodice (otce).
Viz to melobyt na kazdych dverich OSPODu a Soudu:

Nechce-li se jeden z rodičů dohodnout v zájmu dítěte a druhého rodiče, je pak takové jednání soudem chápáno jako projev neschopnosti respektovat práva jiných (dítěte, druhého rodiče), a v konečném důsledku i jako projev výchovné nezpůsobilosti.

tulen2
Stálice fóra
Příspěvky: 1808
Registrován: 28 úno 2014 15:56

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od tulen2 » 24 čer 2015 14:11

tataman píše:...Nechce-li se jeden z rodičů dohodnout v zájmu dítěte a druhého rodiče, je pak takové jednání soudem chápáno jako projev neschopnosti respektovat práva jiných (dítěte, druhého rodiče), a v konečném důsledku i jako projev výchovné nezpůsobilosti...
Chapu kam miris, ale takhle formulovana veta (byt vytrzena z judikatu) je u soudu i na ospod absolutne k nicemu. Hrave ti dokazou, ze se tim vlastne ridi. Jeden z rodicu co se nechce dohodnout = ty, zajem ditete = neprokazano ze by matcina pece byla nedostatecna, ze by ti branila ve styku, zajem matky = jeji pece ... ->> jsi vychovne nezpusobily :-).
Dokud se v judikatech hromadne nezacne objevovat, ze je nutne prokazat nevhodnost stridave pece, aby mohla byt vyloucena, pripadne narizeno omezujici PO, bude to takhle jeste par let vypadat :(. Dobra zprava je ze se to lepsi, ta spatna, ze pro mnoho z nas a nasich deti pozde.

tataman
Stálice fóra
Příspěvky: 83
Registrován: 14 led 2015 16:02

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od tataman » 24 čer 2015 14:24

Ja uz to jenom prevzal nekdy davno to tu tez nekde bylo - to neni z me hlavy. Tak nejak jak to pises to je - nicmene je treba se nenechat. Je treba tam dodat svou verzi co a jak a hlavne rozumen vsechno - jinymi slovy se blizict Cochemskemu systemu jak s matkou tak s urady - porad vystupovat takto jak je v tom Cochemskem systemu. Pak ti nemaji co o hlavu obit. Ale jak vime tak statni instituc emuzou uplne vse a nezajem nejaka Listina ci Umluvy - neboli nikdo a ani zadna instituce se v CR neridi elementarnimi pravy dane ZLPS, UPD atd.

Alharahadza
Stálice fóra
Příspěvky: 272
Registrován: 18 pro 2013 00:46

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Alharahadza » 30 čer 2015 21:29

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 09:00 do: 30.06.2015 09:30
Spisová značka: II. ÚS 2943/14
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouci ze dne 26. 5. 2014, č. j. 70 Co 118/2014-349.
Stručná charakteristika: právo na rodinný život, péče o nezletilého
Označení navrhovatelů: Ing. K. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovných poměrů k nezl. K. (nar. v červenci 2002), jehož rodiči jsou stěžovatel a vedlejší účastnice řízení. Okresní soud v Přerově rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatele na stanovení střídavé výchovy u nezl. K., resp. o úpravě jeho styku s nezl. K. mj. zdůvodnil tím, že z provedených důkazů bylo prokázáno, že u nezl. K. byla diagnostikována porucha ADHD s intenzivními projevy, která negativně ovlivňuje jeho soustředění, pozornost a schopnost učení. Z toho důvodu byla opakovaně zdůrazňována nutnost stálého výchovného prostředí, za nevhodný naopak označily model střídavé výchovy, která by dle znalců kladla na nezletilého ještě větší nároky než doposud. Proto okresní soud dospěl k závěru, že „s ohledem na zdravotní stav nezletilého je pro něj nejvhodnější variantou zachování dosavadního stálého výchovného prostředí (u matky) za současného nadstandardního styku s otcem. Znalci výslovně a opakovaně zdůraznili nutnost nastavení pevných pravidel styku, jejichž striktní dodržování označili za předpoklad zdravého vývoje nezl. K.“ Proti uvedenému rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice řízení odvolání. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve vztahu k úpravě styku stěžovatele s nezl. K. změnil, a to tím způsobem, že stěžovatel je oprávněn se s nezl. K. stýkat vždy v každém sudém týdnu od pátku 17.00 hod. do neděle 17.00 hod. a v každém lichém týdnu ve čtvrtek od 16.00 hod. do 18.00 hod. Dále pak upravil styk stěžovatele s nezl. K. v období jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin.

Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv především v postupu krajského soudu, který své rozhodnutí o změně (zúžení) úpravy styku stěžovatele s nezl. K. založil pouze na „přání“ nezl. K., které bylo zjišťováno před Orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv, zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Dále jím mělo být porušeno právo dítěte na svobodné vyjádření svého názoru, zaručené čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.



IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 09:30 do: 30.06.2015 10:00
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2373/14
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 6. 2014 č. j. 6 EXE 7278/2010-143
Stručná charakteristika: odměna soudního exekutora
Označení navrhovatelů: Ing. R. Č., zastoupený JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Žatec
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Základem pro určení odměny exekutora bylo dlužné výživné ve výši 60.000,- Kč a pětinásobek ročního běžného výživného 810.000,- Kč. Běžné měsíční výživné činilo na jedno z dětí 7000,- Kč, na druhé z dětí 6500,- Kč, ročně tedy 162.000,- Kč. Za pět let potom 810.000,- Kč. Pro určení odměny exekutora se tedy vycházelo z celkové částky 870.000,- Kč. Dle § 6 exekučního tarifu činí odměna exekutora 15 % základu, tedy 15 % z 870.000,- Kč, tj. 130.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že odměna soudního exekutora ve výši 20.255,- Kč byla již určena v pravomocných příkazech k úhradě nákladů, rozhodl soudní exekutor o určení odměny ve výši 110.245,- Kč. Po připočtení DPH ve výši 21 % (23151,45 Kč) tak výsledná odměna exekutora činila 133.396,45 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky, kterým soudní exekutor nevyhověl a postoupil je k rozhodnutí Okresnímu soudu Praha - západ, který je ústavní stížností napadeným usnesením zamítl jako nedůvodné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti připomíná, že již v námitkách proti úhradě nákladů exekuce upozorňoval na to, že exekutor aplikoval exekuční tarif ústavně nekonformním způsobem, když nebral v potaz závaznou judikaturu Ústavního soudu ohledně výkladu a aplikace exekučního tarifu, zejména nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 z 1. 3. 2007, ve kterém Ústavní soud vymezil principy, na nichž má být právní úprava odměn exekutora postavena a kterou se obecné soudy musí řídit, a nález sp. zn. I. ÚS 998/09 ze dne 30. 6. 2009 k výkladu § 5 odst. 4 exekučního tarifu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Okresního soudu Praha-západ, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces.

Stellík
Uživatel(ka) fóra
Příspěvky: 14
Registrován: 12 črc 2014 12:35

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od Stellík » 09 črc 2015 13:19

Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
II.ÚS 3413/14 ze dne 2. 6. 2015
Rozhodování soudu o svěření dítěte do střídavé péče
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti M. L., zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou, se sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava - Moravská Ostrava, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 203/2014-213 ze dne 21. července 2014 a výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 1026/2006-154 ze dne 5. prosince 2013, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
I. Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 203/2014-213 ze dne 21. července 2014 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 203/2014-213 ze dne 21. července 2014 se ve výroku I. ruší.
III. Ústavní stížnost proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 1026/2006-154 ze dne 5. prosince 2013 se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. října 2014 a doplněnou dne 3. prosince 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že uvedenými výroky bylo zasaženo do jeho ústavních práv zaručených čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel připomíná některé z principů, které Ústavní soud shrnul v nálezech sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. května 2014 a sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014, přičemž vyslovuje názor, že soudy vycházely z překonaných a neústavních východisek, kdy nadřadily abstraktní stabilitu výchovného prostředí nad základní právo nezletilé na rovnocennou péči obou rodičů, a toto své stanovisko dostatečně nezdůvodnily. Z rozsudku odvolacího soudu nelze vyčíst, z jakých důvodů by měla být stabilita výchovného prostředí nezletilé v jejím nejlepším zájmu, proč opomněl změnu poměrů spočívající v běhu času, kdy z batolete závislého na matce vyrostla devítiletá dívka a chybí i odůvodnění toho, proč bylo rozhodnuto v rozporu s názorem nezletilé.
II.
3. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 P 1026/2006 se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě bylo výživné stanovené otci (dále jen "stěžovatel") rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 77 P a Nc 331/2006, 0 P 1026/2006-65 ze dne 20. března 2007 pro nezl. V. částkou 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. ledna 2011 zvýšeno na částku 9 000 Kč měsíčně, stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit dlužné výživné za dobu od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 (výroky I. - III.), návrh stěžovatele na novou úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti u nezletilé byl zamítnut (výrok IV.) a nad výchovou nezletilé byl nařízen dohled (výrok V.). Okresní soud tak rozhodl o návrhu matky (dále též "vedlejší účastnice") na zvýšení výživného a o návrhu stěžovatele na novou úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti. Zamítnutí návrhu na svěření nezletilé do výchovy stěžovatele odůvodnil dosavadní řádnou péčí matky o nezletilou, byť shledal, že matka má možná občas tendenci požít více alkoholu než je únosné. Z opatrnosti proto stanovil nad výchovou nezletilé dohled.
II.ÚS 3413/14 ze dne 2. 6. 2015 str. 2
Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
4. Stěžovatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, v němž setrval na svém návrhu, resp. na základě přání nezletilé projeveného při pohovoru s opatrovníkem navrhl, aby byla svěřena do střídavé výchovy rodičů.
5. Odvolací soud doplnil dokazování mimo jiné vyžádáním zprávy odboru sociálně právní ochrany dětí statutárního města Ostrava (dále jen "OSPOD") ze dne 4. července 2014, z níž vyplynulo, že nezletilá byla navštívena v základní škole, kde s ní byl o samotě ve sborovně proveden pohovor, v rámci něhož zcela spontánně uvedla, že by chtěla být týden u taťky a týden u mamky, neboť se jí líbí u obou, je to tak fair, bude u každého stejný čas. Ze zprávy dále vyplynulo, že sociální pracovnice s nezletilou hovořila již v průběhu měsíce března, kdy dívka sdělila stejný názor. Na základě zjištěných skutečností pak OSPOD navrhl, aby byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy rodičů v týdenních intervalech, a na tom setrval i u jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v odstavci IV. potvrdil (výrok I.), v odstavci V. jej změnil tak, že návrh na stanovení dohledu nad nezletilou se zamítá (výrok II.), a jinak jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Odvolací soud neshledal ve vztahu k výchově nezletilé změnu poměrů odůvodňující změnu předcházejícího soudního rozhodnutí. Péči matky vyhodnotil jako zcela řádnou bez jakýchkoliv nedostatků. Skutečnost, že otec má též vhodné podmínky pro její výchovu a že nezletilá k němu má stejně kladný vztah jako k matce, nemůže být dle názoru odvolacího soudu sama o sobě východiskem pro změnu výchovy, když výchovnému působení otce je dán dostatečný prostor širokým stykem s nezletilou. Za situace, kdy nebyla zjištěna nedostatečná péče matky, je dle odvolacího soudu namístě klást důraz na stabilitu výchovného prostředí. K vyslovenému přání nezletilé odvolací soud nepřihlédl, neboť se dle jeho názoru nezletilá tímto způsobem snaží převzít zodpovědnost za vyřešení rozporů mezi rodiči.
III.
6. Ústavní soud vyzval v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Krajský soud v Ostravě a Okresní soud v Ostravě, jako účastníky řízení, a J. B., jako vedlejší účastnici řízení, k vyjádření k ústavní stížnosti.
7. Krajský soud v Ostravě plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, na jehož právních závěrech i ve vztahu k námitkám stěžovatele setrval.
8. Okresní soud v Ostravě se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
9. Vedlejší účastnice J. B. ve svém vyjádření vyslovila s napadenými rozhodnutími souhlas. Pouze upozornila na to, že ještě není vyřešena otázka výživného. Uvedla, že nezletilá žije ve stabilním prostředí, ve škole prospívá, v kolektivu je oblíbená, navštěvuje kroužky a nejeví známky žádného strádání. Proto nevidí žádný důvod ke změně výchovného prostředí.
10. Stěžovatel v replice na podaná vyjádření setrval na své ústavněprávní argumentaci, především pak zdůraznil, že krajský soud se nijak nevypořádal s mnohokrát judikovanou povinností vysvětlit, proč v konkrétním případě nelze realizovat střídavou péči, a nezdůvodnil, proč by měla v tomto konkrétním případě stabilita výchovného prostředí převážit nad právy a oprávněnými zájmy stěžovatele i nezletilé. Ve vyjádření vedlejší účastnice dle jeho názoru chybí ústavněprávní argumentace. Pokud je v něm tvrzeno, že z její strany nebyl nalezen žádný důvod ke změně výchovného prostředí, stěžovatel připomíná, že již samotný běh času je důvodem pro zvážení případné nové úpravy a fakt, že pečující rodič se o nezletilé dítě stará řádně, není důvodem, aby nedošlo ke změně typu péče, pokud tomu nebrání jiné okolnosti.
IV.
11. Po zvážení stížnostních námitek, příslušného spisového materiálu a obsahu napadených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost podaná proti výroku I. odvolacího soudu je důvodná.
12. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky - dále jen "Ústava", čl. 2 odst. 2 Listiny). Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy), respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy soudů (srov. čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), že mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností soudů a že mu zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné. Na straně druhé mu však náleží posoudit, zda v řízení před soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a v rámci toho přezkoumat, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
II.ÚS 3413/14 ze dne 2. 6. 2015 str. 3
Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
13. Stěžovatel v podstatě namítá, že odvolací soud nevysvětlil, proč v jeho případě nelze realizovat střídavou péči, kterou na základě stanoviska nezletilé navrhoval, a proč by měla stabilita výchovného prostředí převážit nad právy a oprávněnými zájmy nezletilé i stěžovatele.
14. Referenční rámec ústavněprávního přezkumu rozhodování soudů ve věcech péče rodičů o nezletilé dítě po jejich rozchodu Ústavní soud vymezil např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363), v němž uvedl, že k porušení ústavních práv jednoho z rodičů může dojít v případě, kdy soudy excesivním způsobem nerespektují ustanovení § 26 odst. 2 a § 50 odst. 1 zákona č. 94/1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině"). V poslední době se k této otázce, řešené soudy již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), komplexně vyjádřil např. v nálezech sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. května 2014 a sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014 (dostupných na http://nalus.usoud.cz).
15. V uvedených nálezech Ústavní soud konstatoval, že povinností orgánu rozhodujícího o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do péče, je sledovat a chránit především zájem nezletilého dítěte, tak, jak je zakotven v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
16. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte (viz nález sp. zn. I. ÚS 1506/13, body 22-24). Mezi kritéria, která musí soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte vzít v potaz, patří zejména (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte (viz nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 18-19).
17. Za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (tamtéž, bod 23).
18. Jedná-li se o rozhodování o svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů. Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají o jeho výchovu zájem a pokud dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte (tamtéž, body 26-27).
19. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že soudy nemohou střídavou péči vyloučit z důvodu, že s tímto způsobem výchovy jeden z rodičů nesouhlasí, protože chce mít dítě ve výlučné péči [viz nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363), nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. Na druhou stranu platí, že pokud nesouhlas rodiče není založen jen na zjevně iracionálním nebo nepřezkoumatelném důvodu, soudy musí dostatečně zjistit důvody, proč daný rodič není ochoten s druhým rodičem na společné či střídavé výchově spolupracovat, přičemž za relevantní pak lze považovat jen takové důvody, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmů dítěte.
20. Pokud jde o (ne)svěření dítěte do střídavé péče za situace, kdy již dříve soudy o úpravě výchovných poměrů dítěte rozhodly či kdy již dříve schválily dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností, je také podstatné, zda došlo ke změně okolností, zda je v souvislosti s touto změnou nutné ochránit nejlepší zájmy dítěte změnou dosavadních výchovných poměrů a zda se posouzením možné nutnosti přehodnotit stávající výchovné poměry v důsledku změny okolností soudy dostatečně zabývaly. Nezmění-li totiž soud úpravu výchovných poměrů tehdy, kdy nad zájmem dítěte na stabilním výchovném prostředí převáží významnost nastalé změny okolností, a označí-li bez dalšího změnu okolností za nepodstatnou, může dojít k porušení práva dítěte a jeho rodiče na respektování rodinného života (viz nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 29).
21. Protože stěžovatel vznesl návrh na střídavou výchovu až v odvolání proti rozsudku, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na svěření nezletilé do jeho péče, přičemž proti závěrům soudu prvního stupně v podstatě ani žádné argumenty nevznáší, Ústavní soud se zaměřil na posouzení, zda odvolací soud dostatečně zvážil všechna výše zformulovaná kritéria z hlediska nutnosti rozhodnout v nejlepším zájmu nezletilé, a zda své rozhodnutí v tomto směru dostatečně odůvodnil.
II.ÚS 3413/14 ze dne 2. 6. 2015 str. 4
Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
22. Z obsahu spisového materiálu se podává, že stěžovatel svůj návrh na změnu výchovy nezletilé odůvodňoval zejména sklonem matky k požívání alkoholických nápojů. Soud prvního stupně však jeho návrhu nevyhověl. Byť zjistil, že matka má možná občas tendenci požít více alkoholu než je únosné, neshledal, že by byla nezletilá v této situaci jakkoliv ohrožena, naopak vzal za prokázané, že matka se o nezletilou stará po všech stránkách řádně. Současně konstatoval, že oba rodiče mají nezletilou evidentně velmi rádi a oba dva se snaží pečovat o ni dle svých sil a možností. Jak vyplývá z odvolání stěžovatele, ten od požadavku svěřit nezletilou do jeho výchovy ustoupil poté, co byla nezletilá vyslechnuta opatrovníkem a projevila přání, aby byla svěřena do střídavé výchovy rodičů. S tím však matka nesouhlasila s tvrzením, že nezletilá je psychicky labilní, a navrhla vypracování znaleckého posudku na vhodnost střídavé péče. Kolizní opatrovník, který v poměrech rodičů a jejich péči o nezletilou nezjistil žádné nedostatky, navrhl s ohledem na opakovaně projevené přání nezletilé, aby byla svěřena do střídavé výchovy rodičů v týdenních intervalech. Uvedené stanovisko zopakoval i u jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud však k přání nezletilé ani k návrhu kolizního opatrovníka nepřihlédl, vyjádření nezletilé zdůvodnil její snahou převzít odpovědnost za vyřešení sporů mezi rodiči a zohlednil stabilitu výchovného prostředí u matky.
23. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud kladl zásadní důraz na stabilitu výchovného prostředí, přičemž vyjádření nezletilé nepovažoval za tak vážné, aby se jím při svém rozhodování řídil. Rozhodl tak však za situace, kdy nezletilá opakovaně (v rámci pohovoru před opatrovníkem v březnu 2014 a koncem června 2014) projevila zájem být týden u matky a týden u stěžovatele. Před postojem nezletilé tak zohlednil stabilitu jejího výchovného prostředí.
24. Je pravdou, že stěžovatel v rámci prvního řízení o úpravu poměrů k nezletilé souhlasil se svěřením nezletilé do výchovy matky, resp. k takové úpravě došlo dohodou rodičů, kterou soud rozsudkem ze dne 20. března 2007 schválil. Stalo se tak za situace, kdy nezletilá měla dva roky a je přirozené, že v tak nízkém věku byla více fixovaná na matku. Stěžovatel s ní však udržoval pravidelný kontakt a v jeho péči o ni nebyly zjištěny žádné nedostatky. O návrhu na střídavou péči odvolací soud rozhodoval v době, kdy bylo nezletilé téměř devět a půl roku, tedy v době, kdy se s ohledem na svou rozumovou a emocionální vyspělost byla již schopna vyjádřit, se kterým z rodičů by chtěla nadále bydlet. K této okolnosti byla také kolizním opatrovníkem v březnu a v červnu 2014 vyslechnuta. Pokud měl odvolací soud o jejím přání být ve střídavé péči rodičů pochybnosti, mohl ji sám vyslechnout, neboť jedině tak by z jejího bezprostředního projevu mohl učinit jednoznačný závěr o tom, zda svůj názor mínila vážně či nikoli. Pokud však bez dalšího uzavřel, že nezletilá svým projevem chtěla pouze převzít zodpovědnost za vyřešení sporů mezi rodiči, jeví se tento závěr jako spekulativní či přinejmenším předčasný. K otázce, zda je střídavá výchova v zájmu nezletilé a zda si ji nezletilá vážně přeje, se také nabízela možnost opatření objektivního důkazu - znaleckého posudku, jehož vypracování navrhovala i matka nezletilé.
25. Odvolací soud však za dané situace upřednostnil požadavek na stabilitě výchovného prostředí. Ústavní soud sice souhlasí s tím, že stálost výchovného prostředí pro děti je důležitou hodnotou, kterou je třeba chránit, klade si však otázku, zda v konkrétních okolnostech tohoto případu je zájem na stálosti výchovného prostředí v nejlepším zájmu nezletilé.
26. Jak Ústavní soud konstatoval v nálezu sp. zn. I. ÚS 3216/13, stabilita výchovného prostředí není abstraktní princip, který by byl hoden ochrany sám o sobě, ale má být chráněn pouze v souvislosti s tím, zda skutečně je v nejlepším zájmu dítěte. Odvolací soud však zájem na stabilitě výchovného prostředí nezletilé prosadil i proti přání nezletilé, která je, jak je uvedeno výše, již ve věku, kdy by mohla být schopna formulovat svůj názor na to, s kým chce žít. Pokud by měl být kladen na stabilitu výchovného prostředí dítěte takový důraz, jak učinil odvolací soud, pak by rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy např. z důvodu útlého věku, byť je jinak "rovnocenným rodičem", který o dítě po nezanedbatelnou část doby řádně pečuje a dítě k němu má stejný vztah jako k druhému rodiči, neměl nikdy šanci úspěšně žádat o úpravu střídavé výchovy, a to ani za situace, kdy si to přeje samo dítě, které je již s ohledem na samotný běh času schopno formulovat svůj názor.
27. Z uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že v rozsudku odvolacího soudu chybí řádné odůvodnění závěru o tom, proč byla u výchovy nezletilé upřednostněna "stabilita poměrů" před právem nezletilé na péči obou rodičů jakož i právem stěžovatele na realizaci rovnocenné výchovy nezletilé. Odvolací soud tak svým postupem zasáhl do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na péči o dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny.
28. Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnosti podané proti napadenému výroku I. rozsudku odvolacího soudu vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) stejného zákona napadené rozhodnutí v tomto rozsahu zrušil.
II.ÚS 3413/14 ze dne 2. 6. 2015 str. 5
Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
29. Protože námitky stěžovatele primárně směřují proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu a zjištěné vady lze v řízení před odvolacím soudem napravit, Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu [obdobně nález sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne 6. 9. 2006 (N 157/42 SbNU 287)].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 2. června 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu

milo
Stálice fóra
Příspěvky: 334
Registrován: 17 led 2013 11:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od milo » 11 črc 2015 00:00

Pro zasmání, jak pracuje náš Ústavní soudu. Pro ty, co neumí AJ, ústavní soud odmítl stížnost jako opožděnou, protože stěžovatel podal stížnost dne 29.10.2013, ale dvou měsíční lhůta uplynula dne 28.10.2013. Dementní asistent nejspíš pominul, že připadá-li poslední den lhůty na den pracovního klidu, je lhůta zachována, pokud podání dojde soudu první pracovní den - tj. v daném případě 29.10.2013.
Prostě dementi neumí spočítat ani tak triviální věc jako je poslední den lhůty.

Komické je pak sdělení tajemníka ÚS, že Ústavní soud nemá pravomoc prohlásit za neplatné své vlastní rozhodnutí. Kdyby chtěli, mohli vyvolat zákonodárný proces, aby byla možná obnova řízení, nebo aby mohl neúspěšný stěžovatel podat stížnost proti odmítnutí stížnosti, kterou by projednávalo plénum ÚS.

_________________________________________________


Communicated on 17 June 2015



FIFTH SECTION

Application no. 45758/14
Josef BERÁNEK
against the Czech Republic
lodged on 16 June 2014

STATEMENT OF FACTS

The applicant, Mr Josef Beránek, is a Czech national, who was born in 1965 and lives in Smědčice. He is represented before the Court by Ms V. Burianová, a lawyer practising in Plzeň.

A. The circumstances of the case

The facts of the case, as submitted by the applicant, may be summarised as follows.

On 9 November 2006 the applicant applied for a construction permit. The application was dismissed by two levels of administrative bodies. The applicant’s action against these decisions was dismissed by the Plzeň Regional Court.

On 31 July 2013 the Supreme Administrative Court dismissed his cassation complaint. The decision was served on 28 August 2013.

On 29 October 2013 the applicant lodged a constitutional appeal against the above decisions, which he supplemented on 28 November 2013.

On 31 March 2014 the Constitutional Court rejected the constitutional appeal as lodged out of time. It held that since the Supreme Administrative Court’s decision was served on 28 August 2013, the last day of the two-month time-limit was 28 October 2013; however the applicant lodged his constitutional appeal on 29 October 2013.

On 8 April 2014 the applicant sent a letter to the Constitutional Court, requesting it to quash its decision. He argued that because 28 October 2013 was a national holiday, the last day to lodge the constitutional appeal was 29 October 2013.

On 11 April 2014 the Secretary General of the Constitutional Court replied that the judge rapporteur had undoubtedly overlooked that the time-limit had been indeed complied with, however the Constitutional Court did not have the power to quash its own decision.

B. Relevant domestic law

1. Act no. 99/1963, Code of Civil Procedure

Under Article 57 § 2, if the last day of a time-limit falls on a national holiday, the next working day following the national holiday is the last day of that time-limit.

2. Act no. 182/1993 on the Constitutional Court

Under Article 63, unless stated otherwise, the Code of Civil Procedure shall be applied in default in proceedings before the Constitutional Court.

Under Article 72 § 3, a constitutional appeal may be lodged within two months since the decision on the last available remedy was served.

COMPLAINT

The applicant complains under Article 6 of the Convention that his constitutional appeal was rejected for being too late, although it was lodged in time. The Constitutional Court thus did not examine his constitutional appeal on the merits.




QUESTION TO THE PARTIES

Was the applicant denied the right of access to the Constitutional Court in violation of Article 6 of the Convention?

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 11 črc 2015 00:28

cílem "odmítnutí" je významná preselekce (> 10:1) toho, čím se vůbec chtějí zabývat
připuštěním opravného prostředku by jim tedy práce rozhodně neubylo :-)
jinak např. ESLP vám ani důvody odmítnutí sdělovat nemusí

JJL
Stálice fóra
Příspěvky: 942
Registrován: 26 kvě 2013 17:45

Re: Předseda ÚS o střídavce

Příspěvek od JJL » 15 črc 2015 12:03

pokud byste se chtěl někdo soudit o zadostiučinění
tak všechny nálezy ÚS k této problematice jsou:
- sp. zn. IV. ÚS 696/06 ze dne 14. 8. 2007 (ČSSZ důchod, nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě)
- sp. zn. II. ÚS 1191/08 ze dne 14. 4. 2009 (ochrana osobnosti místo náhrady nemajetkové újmy)
- sp. zn. III. ÚS 1320/10 ze dne 9. 12. 2010 (zamítnuto, VZP nedoplatek, správní řízení 3 roky)
- sp. zn. I. ÚS 192/11 ze dne 28. 3. 2011 (pracovní úraz, 16let, přípustnost dovolání, libovůle)
- sp. zn. I. ÚS 1536/11 ze dne 21. 9. 2011 (odůvodnění zanedbatelnosti újmy, hodnocení složitosti, kritérií)
- sp. zn. I. ÚS 1531/11 ze dne 5. 10. 2011 (přípustnost dovolání, jen konstatování, přes 7 let)
- sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 (zamítnuto, exekuční vymáhání, shrnutí kritérií)
- sp. zn. IV. ÚS 3115/12 ze dne 21. 1. 2013 (šikanózní exekuce majektu k malé částce)
- sp. zn. I. ÚS 4227/12 ze dne 12. 5. 2014 (vypořádání majetku po rozvodu, 19let)
- sp. zn. I. ÚS 1599/13 ze dne 7. 4. 2015 (ochrana osobnosti, 20let, formalismus)
- sp. zn. I. ÚS 1822/14 ze dne 9. 4. 2015 (rozvodové řízení, 7let, bez nesprávného postupu)
- sp. zn. III. ÚS 197/15 ze dne 23. 4. 2015 (MV, pobyt cizinců, jen konstatování)

rozhodnutí NSS např.
sp.zn. 30Cdo 4091/2011 ze dne 30.1.2013
sp.zn. 30Cdo 1478/2012 ze dne 6.3.2013
Naposledy upravil(a) JJL dne 23 srp 2015 23:47, celkem upraveno 17 x.

Odpovědět