Školka nebo rodič? Reakce MPSV

Odpovědět
Alharahadza
Stálice fóra
Příspěvky: 272
Registrován: 18 pro 2013 00:46

Školka nebo rodič? Reakce MPSV

Příspěvek od Alharahadza » 17 zář 2014 17:55

Níže uvedeny dotazy, kurzívou reakce MPSV, tučné jsem zvýraznil.

Dotaz 1: Je možno předškolní docházku do mateřské školky nebo dětského klubu nadřadit zájmu dítěte na rodičovskou péči? To znamená, zda může OSPOD odůvodnit omezení kontaktu dítěte s rodičem 1 nutností docházky do předškolního zařízení u rodiče 2 z důvodu nezbytnosti socializace dítěte? Čímž apriori vylučuje možnost socializace dítěte (s dětmi) v prostředí rodiče 1 (nemusí zde přitom navštěvovat školku či dětský klub). A pokud ano, na základě jakého legislativního předpisu je oprávněn takto postupovat?

Není možné dávat takto zjednodušující schematické odpovědi. Nejlepší zájem dítěte zahrnuje, jak výslovně prohlašuje nikoli vyčerpávajícím způsobem, řadu faktorů (srov. Obecný komentář Výboru pro práva dítěte OSN č. 14 k aplikaci zásady nejlepšího zájmu dítěte z r. 2013), mezi nimi jak ochranu rodinného prostředí a udržování vztahů s osobami blízkými, tak i faktor péče o dítě, zahrnující též vzdělávací potřeby dítěte, když vedle toho je právo dítěte na vzdělání zařazeno dokonce jako faktor samostatný. V Polsku je sem řazeno např. i právo dítěte na zábavu a odpočinek, v Rakousku je sem zařazeno např. hledisko podpory nadání, schopností a možností rozvoje dítěte, které v sobě zjevně zahrnuje jak prvky vzdělání, tak i mimoškolní popř. zájmové činnosti.

Výbor pro práva dítěte OSN v citovaném komentáři zdůrazňuje, že neexistuje žádné pořadí důležitosti práv; všechna práva obsažená v Úmluvě jsou v „nejlepším zájmu dítěte“ a žádné právo nelze dítěti odepřít na základě negativního výkladu nejlepšího zájmu dítěte. Současně je zjevné, že při hodnocení konkrétního případu a jeho okolností se může stát, že některé faktory budou při posuzování nejlepšího zájmu dítěte v rozporu. Pak je třeba hledat rovnováhu, která co nejméně zasáhne do práv dalších osob a současně zajistí s ohledem na zájem dítěte pro něho optimální řešení. Právo dítěte posouzené pod zorným úhlem takto aplikované zásady nejlepšího zájmu dítěte pak pochopitelně může zasáhnout do zájmu jiné osoby, čemuž se nelze vyhnout, pokud účastníci řízení uplatňují návrhy, které jsou obsahově ve vzájemném rozporu (ostatně, pokud by jejich návrhy a požadavky nebyly v rozporu, ale byly v souladu, nebylo by třeba arbitrárního rozhodování, které samo o sobě jasně ukazuje, že tu sporné otázky, o nichž je třeba rozhodnout, jsou). Zájem dítěte má pak před partikulárními zájmy ostatních osob přednost.

Zjednodušujícím způsobem shrnuto (zjednodušená je totiž již sama otázka, když jistě velmi skutkově složitou situaci schematicky popisuje třemi větami): nelze říci obecně, že docházku do školky či klubu lze nadřadit pro danou chvíli rodičovské péči, stejně jako ovšem nelze říci, že pro daný okamžik lze nadřadit rodičovskou péči nad vzdělávání dítěte ve školce nebo jeho účast na nějakém klubu apod. O zodpovězení takové otázky se musí snažit kompetentní orgán na základě analýzy jedinečných skutkových okolností v každém jednom případě.


Dotaz 2: Pokud se rodiče obrátí na OSPOD s dotazem o pomoc při řešení porozchodové péče o děti, jaký je – systémově - dle Vás správný postup OSPOD – odkázat je v prvním kroku na soud, anebo na mediátora? Pokud budete mít v úmyslu se odkázat na jedinečné individuální charakteristiky každého jednotlivého případu, dovolím si upřesnit, že se bude jednat o první návštěvu OSPOD a z dotazování pracovníka OSPOD nevyplynou žádné podezřelé indicie.

Opět nelze schematicky odpovědět. V některých případech je jistě vhodné poskytnout základní poradenství o účelu a formách mediace, v některých případech ale poradenství o jiných druzích služeb, ať již sociálních (tzv. manželské, partnerské poradny). Skutečnost, že dle současné platné právní úpravy nelze uzavřít právně relevantní (vynutitelné) dohody o poměrech dětí, neboť naše úprava na rozdíl od úprav zahraničních akceptuje pouze rozhodnutí soudu, byť by šlo o přivolení k dohodě zákonných zástupců (nebo poručníků), kteří se nemohou dohodnout o podstatných věcech při péči o dítě (příp. o výživném), nelze se při poskytování základního poradenství vyhnout poučení, že při neshodě rozhoduje soud a soudnímu řízení se v takovém případě nelze vyhnout. Není zřejmé, co se myslí pojmem „podezřelé indicie“, avšak signifikantní je již samo dostavení se kteréhokoli účastníka na obecní úřad obce s rozšířenou působností, oddělení ochrany dětí, neboť jsou-li rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dětí ve vzájemné shodě, zpravidla se neobracejí na žádné úřady ani jiné subjekty nebo poskytovatele odborných služeb s dotazem, jak řešit porozchodovou péči, neboť se o ní prostě dohodnou.

Dotaz 3: Jak si MPSV, do jehož gesce tato problematika náleží, vysvětluje stávající statistiku svěřování cca 90 % dětí do výlučné péče matek po rozchodu rodičů? Má MPSV zato, že 90% otců je nesvéprávných, nebo nemá o dítě zájem? Jaké kroky bude s ohledem na cíle národní strategie 2012-2015 uskutečňovat, aby děti měly po rozchodu rodičů možnost v co nejširší míře sdílet čas s oběma rodiči za situace, kdy dosavadní postup státních orgánů (viz opět statistiky) podporuje a utvrzuje matky v přesvědčení, že jsou to ony a jen ony, koho dítě potřebuje?

Otázka svéprávnosti není při rozhodování o svěření dítěte do péče plně relevantní. Nesvéprávnost nepředstavuje nutně překážku péče o dítě (srov. § 868 odst. 2 občanského zákoníku), stejně jako ovšem svéprávnost není sama o sobě jedinou podmínkou pro možnost svěření dítěte do péče svéprávné osoby. K ostatnímu se nelze vyjádřit, neboť se jedná o domněnky. Statistika je statistika, zda se nějaká osoba nechá statistikou „utvrdit“ v nějakém názoru či nikoli, je věc této osoby. Ministerstvo práce a sociálních věcí nereguluje a pochopitelně nemůže reagovat, jaké mají mít občané názory. K otázce gesční příslušnosti je nezbytné pouze poopravit uvedený názor, že svěřování nezl. do péče nějaké osoby spadá do gesce MPSV. Úprava rodičovské odpovědnosti a péče o dítě je součástí občanského zákoníku, který je předpisem náležejícím do gesce Ministerstva spravedlnosti. O úpravě poměrů dítěte rovněž nerozhoduje žádný úřad sociálního zabezpečení, ale soud v občanském soudním řízení. Jak předpisy, upravující soudní řízení, tak státní správa soudů jsou opět v gesci zmíněného Ministerstva spravedlnosti.

Dotaz 4: Bude stát podnikat informační kampaň o významu obou rodičů pro dítě a nutnosti co nejširšího kontaktu s oběma rodiči po rozchodu rodičů formou sdílené/střídavé péče? Jaké důvody jej vedou k problematizování střídavé péče, jakožto zákonné úpravy, zajišťující ústavně zaručené právo na rodinný život po rozchodu rodičů v případě, že oba rodiče o dítě doposud pečovali, oba jsou způsobilí dítě vychovávat a mají pro jejich výchovů podmínky a mezi dítětem a rodiči je citový vztah?

Není známa příprava propagační kampaně s uvedeným obsahem. K druhé větě se nelze vyjádřit, neboť není otázkou, ale komentářem, obsahujícím interpretaci něčeho, co ale v tomto komentáři není uvedeno. Na interpretaci (resp. svůj názor) má pisatel samozřejmě plné právo, lze k tomu pouze dodat, že MPSV vidí naznačené otázky poněkud jinak, např. se nedomnívá, že by byla obecně „problematizována“ střídavá péče. Střídavá péče je jednou z forem péče o dítě, upravenou občanským zákoníkem, který upravuje obecně podmínky pro její použití. O něm rozhoduje soud na základě zjištění učiněných v důkazníím řízení. V některých případech shledá, že je vhodnější jiná úprava poměrů dítěte, v některých případech shledá, že je střídavá péče nejvhodnějším řešením. Návrhy účastníků není vázán. Toť je v zásadě vše, co lze obecně ke střídavé péči uvést, taková je právní úprava a na ní není co „problematizovat“, tu lze pouze konstatovat.

Dotaz 5: Koordinuje MPSV svůj postup s dalšími ministerstvy při realizaci důchodové reformy, v rámci které se (dle informací z tisku - HN) uvažuje i o zohlednění počtu vychovaných dětí? Z čehož by vyplývalo, že otcové, kteří byli rozhodnutím nikým nevolených soudců pod hrozbou justiční represe odstaveni od svých dětí, by byli státem, kterému odvádějí daně, potrestáni ještě jednou, a to krácením důchodu?

Žádná důchodová reforma není v tuto chvíli realizována, pomineme-li zrušení tzv. druhého pilíře. Změny v předpisech o důchodovém pojištění, budou-li v budoucnu předloženy (tak tomu ale dosud není) jsou samozřejmě předmětem meziresortního připomínkového řízení a následného vypořádání všech připomínek, následného projednání v legislativní radě vlády jako odborném poradním orgánu a následném schvalování vládou, která jedná ve sboru všech ministrů. Příprava vládních návrhů zákonů je tak, lze na dotaz odpovědět, samozřejmě koordinována procesními kroky, které vyplývají z legislativních pravidel. Třeba však dodat, že zákony ovšem nemůže schvalovat ani ministerstvo ani vláda, to je věcí Parlamentu ČR.

S pozdravem

Hana Jamrichová
Ministerstvo práce a sociálních věcí

Odpovědět