Je částečně boji. Snažím se teď vrátit se zpět do normálního žití, aby byli děti zase „vychovávány“, ale jde to ztuha. Starší syn (a dcera vlastně také) při jakémkoliv problému se mnou prostě oznámí, že jdou volat mámě (mají vlastní telefony), nebo rovnou že za ní chtějí jet. Zatím je to spíš naoko, ale dost často jsme nebyli daleko od toho, aby to opravdu udělali. Řekl jsem jim, že si nenechám vyhrožovat a že si „klidně můžou zavolat“, ale za dané situace to opravdu nepotřebuji. Vztahy s bývalou nejsou moc dobré. Resp. o základních věcech se dohodneme, ale jakákoliv chyba protistrany bude potrestána. Kdysi dětem na OSPODu někdo řekl, že když budou chtít, tak můžou vždycky jít k mamce a oni se toho samozřejmě drží. Za dané situace je to špatné a korumpující prostředí – v kompletní rodině děti nemohou v případě hádky utéct a musí se to nějak vyřešit, tady stačí říct – „už tady nechci být, odvez mě k mámě“. Já už nechci dál „soutěžit“ – dítě má oba rodiče a když u jednoho jezdí na kolotočích a u druhého pomáhá se stavbou domu, tak přece neznamená že ten druhý je horší.
Je mi jasné, že je ještě dost brzo od rozsudku a vše je teprve čerstvé a časem se to možná zaběhá. S bývalou ženou nelze asi moc očekávat, že bychom si sedli jako rodiče a dohodli se na nějakých jasných pravidlech, dětských povinnostech apod. Nemůžu před ní přiznat, že mi takhle děti vyhrožují a ona mě také ne
. Děti jsou stále pod vlivem matky a tchýně, které jim stále říkají co všechno dělám špatně a tedy oslabují moji pozici rodiče. Já to samé nechci dělat, s dětmi o tom mluvím a vysvětluji, ale oni jsou zmatení a říkají, že jim jen všichni lžou 
.Moje otázky:
- Myslíte, že je reálné, že budeme schopni někdy s bývalou ženou komunikovat o dětech? Jaké máte zkušenosti při vysouzených střídavkách? Moje bývalá žena je velmi uzavřený typ, nemá nového partnera a dost pravděpodobně "obětuje svůj život dětem".
- Jak zamezit „soutěžení“ mezi rodiči.
- Jak na děti, na jejich normální výchovu a povinnosti. U mě budou mít asi vždy víc povinností. U matky ne, ta jim vše podřizuje a nemusí tam „nic“. Přijde mi, že se bude čekat do synových 12ti let (kdy může projevit svůj názor) a ten si pak sám vybere domácnost, kde nemusí nic dělat a bude se mít jako král a dcera se pak sveze s ním (ale možná to vidím moc černě).
Chci ještě říct, že to nevidím jako problém střídavé péče, ale obecně rozchodu rodičů. Je jasné, že kdybych měl 2/14, tak tohle asi neřeším, ale myslím že soudy v dnešní době se nějak snaží +/- zachovat oba rodiče a tudíž by k těmto věcem i tak v nějaké míře docházelo. Problém je myslím spíš v tom, že není nějaká "automatická" střídavka. Tedy bývalá bude mít stále pocity křivdy a bude se snažit dokázat že SP nefunguje s tím, že po zrušení pak dostane děti do péče. Co si s nimi pak počne raději nechci domýšlet a ona to asi také neví
vem děti na houby, k vodě, na ryby, na hřiště... těch aktivit jsou tři půlky, ale musí to bavit tebe! pokud tě to bavit nebude, budou i děti znuděné... myslím, že děti, které k nám chodí rády nemají potřebu zdrhat jinam, to vůbec ne. Hlavně je potřeba s nimi o tom mluvit - i o té sračkoidní manipulátorské větě "chci mámě". Když vysvětlíš, že to je špatné, pak by v tom neměl být problém. Když to zasklíš, může to gradovat...