Prosím o radu. Přítel má desetiletého syna z předchozího vztahu. Po dvou letech soudních stání se konečně podařilo vybojovat střídavou péči týden a týden, kterou si syn přál. Od dubna to funguje celkem bez problémů, předávání dítěte, dodržování stanovených termínů včetně prázdnin apod. Dítě si předáváme vždy v neděli večer.
Změna však nastala cca koncem září, kdy syn začal opakovaně prohlašovat, že v neděli k mámě nepůjde. Vždycky nakonec šel, takže jsme to považovali jen za rozmar. Před 3 týdny znovu prohlásil, že v neděli večer k mámě nepůjde....a opravdu jí zavolal, že k ní jít nechce, že chce zůstat s tátou...byl u nás tedy celé 3 týdny. Toto se opakovalo znovu tuto neděli, kdy zase zavolal k mámě, že k ní nepůjde (nakonec ho přesvědčila, nebo uplatila, to není podstatné, k mámě nakonec šel).
Můj dotaz se týká tohoto: co máme dělat v případě, že dítě odmítne odejít k mámě, ačkoli dle rozsudku jsme povinni ho matce předat? na OSPOD jsme nedostali žádnou radu, prý si to má to dítě zařídit samo, vykomunikovat si to s matkou, že my jsme povinni rozsudek dodržovat a jestli se nám to nelíbí, může se soudně domáhat svěření péče otci.
Teď pominu, že by měli rodiče spolu víc komunikovat, sejít se ve třech i se synem apod.....
Jde mi o ten konkrétní stav, když se dítě nechce sbalit a odejít k druhému rodiči. To ho máme násilím dotáhnout do auta a odvézt???? Očekávali jsme na OSPOD radu, jak v zájmu dítěte tyto situace řešit...a vlastně jsme se nic nedozvěděli.
Děkuji
Syn nechce jít k matce
Re: Syn nechce jít k matce
Podle mě by se v takovém stavu mělo motivovat k tomu, aby syn šel. Osobně vím, že moje děti také nechtějí někdy odejít, ale snažím se aby pochopili, že musí - že tohle není žádný holubník a musí se to dodržovat. Příště to může být naopak. Ono s tím nucením, myslím že je spoustu dětí co jsou doma tak zpracovávány, že nechtějí (třeba jen na oko) jít k druhému rodiči. Pokud by to ten druhý vzdal, tak se postupem času zpřetrhají všechny vazby. A to by byla velká škoda hlavně pro dítě. A navíc mi přijde moc malé na to, aby o sobě rozhodovalo.
Další věcí samozřejmě je co se odehrálo do té doby, co si dítě prožilo a jaké jsou příčiny odmítání. Pokud vám to přijde (to odmítnutí) opodstatněné, tak je na místě trvalá péče. Ale dítě o sobě může rozhodovat (má být vyslyšeno) od 12ti let. Jinak posudky, které asi máte už za sebou.
Snažil bych se o tom s dítětem i matkou mluvit a najít bez OSPOD (který vám stejně v ničem nepomůže) řešení. To, že za nepředání vám hrozí pokuta a popotahování po soudech (pokud to matka bude řešit) snad nemusím dodávat...
Další věcí samozřejmě je co se odehrálo do té doby, co si dítě prožilo a jaké jsou příčiny odmítání. Pokud vám to přijde (to odmítnutí) opodstatněné, tak je na místě trvalá péče. Ale dítě o sobě může rozhodovat (má být vyslyšeno) od 12ti let. Jinak posudky, které asi máte už za sebou.
Snažil bych se o tom s dítětem i matkou mluvit a najít bez OSPOD (který vám stejně v ničem nepomůže) řešení. To, že za nepředání vám hrozí pokuta a popotahování po soudech (pokud to matka bude řešit) snad nemusím dodávat...
Re: Syn nechce jít k matce
jak by jste postupovali, kdyby si ráno dítě vzpomnělo, že nechce do školy?
Re: Syn nechce jít k matce
Tak my samozřejmě víme, že to může být problém, vysvětlujeme, že je rozsudek, který se musí dodržovat, neočkujeme ho (jak si matka myslí), aby zůstalo s námi. Naopak - snažíme se motivovat, aby k matce chtělo. Nicméně mezi ním a matkou jsou dlouhodobě nějaké neshody, do kterých sice nevidíme, ale z toho, co syn vypráví, asi nic moc. Ale spíš si nevíme rady, když se dítě opravdu kousne a nechce jít...zatím jsme se tedy nedostali do fáze, že by měl nějaký hysterák a brečel, že odejít nechce...ale co když se to stane?
Re: Syn nechce jít k matce
Tak na tohle mi prijde nej reakce Lamy - a co byste delali kdyz dite nechce do skoly? Kdyz si nechce cistit zuby??
To ze k druhemu rodici jde ma byt nastaveno jako absolutni samozrejmost. Pak ho podobne veci napadat nebudou - kdyz podobne veci pripustite, bude to dite zahy pouzivat jako prostredek k vydirani matky, a i vas.
Re: Syn nechce jít k matce
Ale tady ani nejde až zas tak o rozsudek. Rozsudek se samozřejmě dodržovat nemusí, pokud se rodiče dohodnou jinak. Hlavní důvodem je, že prostě je to jednou jeho máma a děti si nemůžou rodiče vybírat, podle své vůle si odcházet. Za chvilku by to mohlo být tak, že se vybodne i na tátu a vybere se za rodiče třeba sousedy...Westie78 píše: ↑12 lis 2018 17:12Tak my samozřejmě víme, že to může být problém, vysvětlujeme, že je rozsudek, který se musí dodržovat, neočkujeme ho (jak si matka myslí), aby zůstalo s námi. Naopak - snažíme se motivovat, aby k matce chtělo. Nicméně mezi ním a matkou jsou dlouhodobě nějaké neshody, do kterých sice nevidíme, ale z toho, co syn vypráví, asi nic moc. Ale spíš si nevíme rady, když se dítě opravdu kousne a nechce jít...zatím jsme se tedy nedostali do fáze, že by měl nějaký hysterák a brečel, že odejít nechce...ale co když se to stane?
Problémy jsou od toho, aby se řeili, ne před nima utíkalo. Respektive ten útěk je až ta poslední varianta, pokud se vyčerpají možnosti řešení. A o tom ( v podstatě převzetí do péče jedním rodičem z důvodu, že druhý rodič dítě svou péčí ohrožuje, poškozuje), by měl rozhodnout především rodič, ne dítě, bez nějakého jasného důvodu.
Takže já bych si s dítětem sedla, ideálně tedy oba rodiče, pokud nevycházíte, tak alespon otec, zeptat se v čem je konkrétně problém a co konkrétně by mohlo pomoct - změna režimu střídání, změna matčina chování v konkrétní situaci. Prostě definovat společně problém a ten řešit.
Stejně jak s tou školou - samo bych to řešila, nehodila za hlavu a dítě tem neodnesla v zubech. Ale v podstatě bych variantu, že nepůjde vůbec nepřipustila- Chodit bude, ale budem detekovat, co je tam za problém. A ten problém řešit.