Stránka 1 z 1

Syn nechce jít k matce

Napsal: 12 lis 2018 16:40
od Westie78
Prosím o radu. Přítel má desetiletého syna z předchozího vztahu. Po dvou letech soudních stání se konečně podařilo vybojovat střídavou péči týden a týden, kterou si syn přál. Od dubna to funguje celkem bez problémů, předávání dítěte, dodržování stanovených termínů včetně prázdnin apod. Dítě si předáváme vždy v neděli večer.
Změna však nastala cca koncem září, kdy syn začal opakovaně prohlašovat, že v neděli k mámě nepůjde. Vždycky nakonec šel, takže jsme to považovali jen za rozmar. Před 3 týdny znovu prohlásil, že v neděli večer k mámě nepůjde....a opravdu jí zavolal, že k ní jít nechce, že chce zůstat s tátou...byl u nás tedy celé 3 týdny. Toto se opakovalo znovu tuto neděli, kdy zase zavolal k mámě, že k ní nepůjde (nakonec ho přesvědčila, nebo uplatila, to není podstatné, k mámě nakonec šel).
Můj dotaz se týká tohoto: co máme dělat v případě, že dítě odmítne odejít k mámě, ačkoli dle rozsudku jsme povinni ho matce předat? na OSPOD jsme nedostali žádnou radu, prý si to má to dítě zařídit samo, vykomunikovat si to s matkou, že my jsme povinni rozsudek dodržovat a jestli se nám to nelíbí, může se soudně domáhat svěření péče otci.
Teď pominu, že by měli rodiče spolu víc komunikovat, sejít se ve třech i se synem apod.....
Jde mi o ten konkrétní stav, když se dítě nechce sbalit a odejít k druhému rodiči. To ho máme násilím dotáhnout do auta a odvézt???? Očekávali jsme na OSPOD radu, jak v zájmu dítěte tyto situace řešit...a vlastně jsme se nic nedozvěděli.
Děkuji

Re: Syn nechce jít k matce

Napsal: 12 lis 2018 17:05
od Hugo76
Podle mě by se v takovém stavu mělo motivovat k tomu, aby syn šel. Osobně vím, že moje děti také nechtějí někdy odejít, ale snažím se aby pochopili, že musí - že tohle není žádný holubník a musí se to dodržovat. Příště to může být naopak. Ono s tím nucením, myslím že je spoustu dětí co jsou doma tak zpracovávány, že nechtějí (třeba jen na oko) jít k druhému rodiči. Pokud by to ten druhý vzdal, tak se postupem času zpřetrhají všechny vazby. A to by byla velká škoda hlavně pro dítě. A navíc mi přijde moc malé na to, aby o sobě rozhodovalo.

Další věcí samozřejmě je co se odehrálo do té doby, co si dítě prožilo a jaké jsou příčiny odmítání. Pokud vám to přijde (to odmítnutí) opodstatněné, tak je na místě trvalá péče. Ale dítě o sobě může rozhodovat (má být vyslyšeno) od 12ti let. Jinak posudky, které asi máte už za sebou.

Snažil bych se o tom s dítětem i matkou mluvit a najít bez OSPOD (který vám stejně v ničem nepomůže) řešení. To, že za nepředání vám hrozí pokuta a popotahování po soudech (pokud to matka bude řešit) snad nemusím dodávat...

Re: Syn nechce jít k matce

Napsal: 12 lis 2018 17:06
od Lama
jak by jste postupovali, kdyby si ráno dítě vzpomnělo, že nechce do školy?

Re: Syn nechce jít k matce

Napsal: 12 lis 2018 17:12
od Westie78
Tak my samozřejmě víme, že to může být problém, vysvětlujeme, že je rozsudek, který se musí dodržovat, neočkujeme ho (jak si matka myslí), aby zůstalo s námi. Naopak - snažíme se motivovat, aby k matce chtělo. Nicméně mezi ním a matkou jsou dlouhodobě nějaké neshody, do kterých sice nevidíme, ale z toho, co syn vypráví, asi nic moc. Ale spíš si nevíme rady, když se dítě opravdu kousne a nechce jít...zatím jsme se tedy nedostali do fáze, že by měl nějaký hysterák a brečel, že odejít nechce...ale co když se to stane?

Re: Syn nechce jít k matce

Napsal: 12 lis 2018 19:13
od tulen2
Westie78 píše:
12 lis 2018 16:40

Jde mi o ten konkrétní stav, když se dítě nechce sbalit a odejít k druhému rodiči. To ho máme násilím dotáhnout do auta a odvézt????
Tak na tohle mi prijde nej reakce Lamy - a co byste delali kdyz dite nechce do skoly? Kdyz si nechce cistit zuby??

To ze k druhemu rodici jde ma byt nastaveno jako absolutni samozrejmost. Pak ho podobne veci napadat nebudou - kdyz podobne veci pripustite, bude to dite zahy pouzivat jako prostredek k vydirani matky, a i vas.

Re: Syn nechce jít k matce

Napsal: 12 lis 2018 23:43
od Lama
Westie78 píše:
12 lis 2018 17:12
Tak my samozřejmě víme, že to může být problém, vysvětlujeme, že je rozsudek, který se musí dodržovat, neočkujeme ho (jak si matka myslí), aby zůstalo s námi. Naopak - snažíme se motivovat, aby k matce chtělo. Nicméně mezi ním a matkou jsou dlouhodobě nějaké neshody, do kterých sice nevidíme, ale z toho, co syn vypráví, asi nic moc. Ale spíš si nevíme rady, když se dítě opravdu kousne a nechce jít...zatím jsme se tedy nedostali do fáze, že by měl nějaký hysterák a brečel, že odejít nechce...ale co když se to stane?
Ale tady ani nejde až zas tak o rozsudek. Rozsudek se samozřejmě dodržovat nemusí, pokud se rodiče dohodnou jinak. Hlavní důvodem je, že prostě je to jednou jeho máma a děti si nemůžou rodiče vybírat, podle své vůle si odcházet. Za chvilku by to mohlo být tak, že se vybodne i na tátu a vybere se za rodiče třeba sousedy...
Problémy jsou od toho, aby se řeili, ne před nima utíkalo. Respektive ten útěk je až ta poslední varianta, pokud se vyčerpají možnosti řešení. A o tom ( v podstatě převzetí do péče jedním rodičem z důvodu, že druhý rodič dítě svou péčí ohrožuje, poškozuje), by měl rozhodnout především rodič, ne dítě, bez nějakého jasného důvodu.
Takže já bych si s dítětem sedla, ideálně tedy oba rodiče, pokud nevycházíte, tak alespon otec, zeptat se v čem je konkrétně problém a co konkrétně by mohlo pomoct - změna režimu střídání, změna matčina chování v konkrétní situaci. Prostě definovat společně problém a ten řešit.

Stejně jak s tou školou - samo bych to řešila, nehodila za hlavu a dítě tem neodnesla v zubech. Ale v podstatě bych variantu, že nepůjde vůbec nepřipustila- Chodit bude, ale budem detekovat, co je tam za problém. A ten problém řešit.