Nera píše: ↑07 lis 2019 15:42
Cupet píše: ↑07 lis 2019 15:28
Má partnerka s tím má velký problém, sama má holky velké, ale ty výkendy nejsou prostě standardní péče a je jí to proti strsti. Také mám snadu dětem první poslední, což také není dobře vím.
Nediv se jí. O tomhle bych mohla psát do novin.
Máte nějaký zajetý režim. Jednou za 14 dní máš mít slavnostně svoje děti. Takže se rozkrájíš na atomy, abys jim vynahradil to, že je KONEČNĚ vidíš. Všechno se bude motat kolem nich. Jede se deset kilometrů, dětičky mají žízeň, tak se zastaví na pumpě a koupí pití za 200 Kč. Protože DĚTI CHTĚJÍ. Normálně se to takhle nedělá, to by nešlo, prostě počkej.
Děti chtějí do Cinema Star nebo nějakého zábavného parku (ono by je potěšilo i jít s tátou na procházku do lesa a aby jim vyprávěl o zvířátkách v lese), no maminka je malinko naočkovala. Což jsi nečekal. Protože nečekáš strategii "když už otravuje a chce si je vzít, tak pod dva tisíce ať to nemá".....
Partnerka to má vysvětlit svým dětem, že prostě ty dva dny je všechno jinak.
Ona sama to jistě chápe, ale hodilo by se nějaké plánování dopředu. Kterého ty nejsi schopen, protože sám nevíš, jak a jestli vůbec budeš puštěn ke svým vlastním dětem.....
NO, tak já to mám trochu jinak. Pro mě za mě, at se krájí na atomy, pokud nebude chtít, abych se krájela taky. At s nima letí třeba na Mars, když to řeknou předem a já si v klidu naplánuju kola kolem Labe , at jim koupí třeba vlastní kosmodrom, pokud na to má a nebude pak fnukat, že má málo peněz. Ani nemám problém vysvětlit vlastním dětem, že za |Cinestar a pití na pumpě já utrácet nebudu a jestli oni chtějí, mají kapesné ( v ten moment je výsledek jasnej - ze svýho by si nechali koleno vrtat).
Ale z čeho MĚ může trefit šlak, když se chce, abych kolem toho všecho skákala já a měnila vše podle rozmarů dětí a zejména ex.
Adam a Anička mají na víkend výpravu s odddílem, takže já si naplánuju výlet do Liberce, žlutým autobudem, výstup na Ještěd, přespání, druhý den IQ park. Aničce a Adámkovi je to líto, že by chtěli tak a jestli by to nešlo s nimi. Jenže za 2 týdny to nejde, protože maj vystoupení, za další 2 zas máme víkendy rozhozené, kvuli jarním prázdninám. No co, Lama vymění víkendy s exlamákem, koupí lístky, zamluví ubytování. A chlap se očekávaný víkend vrátí s protaženým xichtem, že ex.... Adámek má v sobotu náhradní hodinu kytary, ex dmítla děti vydat, dokud neslíbil, že Adámka na kytaru přiveze. 180 km tam, 180 zpátky je dost, ale když to chce ex, tak to msí být. Nu což, jedem sami, vy si jeďte na kytaru. Děti štkaj, že chtěj žlutym busem, na Ještěd a na bazén. Tak řikam, zrušíme kytaru, děti zaražený, ale že jo. Chlap že ne, že to slíbil ( jako chápete, on snad kdyby mu unesli děti, požadovali výkupné 5 melounů a děti pak cajti dostali bez výkupného, tak snad ty prachy zpětně pošle únosci, protože to slíbil). No tak Lama přeháže vše, chlap jede autem, aby mohl děti odvézt na kytaru, Lama jede s dětma žlutákem, do toho volá hysterická ex, že děti smí být po dobu styku jen s otcem a ne jeho přítelkyní), jdem na bazén jen na dopo, odpo jedou na kytaru, na zítra plánován velký výstup. A on se vrátí bez dětí! Protože se chtěli koukat na Stardance a na naší ubytovně není bedna!
A za měsíc přijde s tím, že ex chce, aby během naší dvoutýdenní dovolené přivezl děti na slovu roční dcery sestřenice tety Růži, kterou nikdy neviděli, ale je prej děsně fajn. A děti štkaj, že to je v jejich zájmu a že jestli je má táta stejně rád, jako svojí práci, tak to udělá, protože na služebky taky jezdí 400 km tam a 400 zpátky, tak proč by je, nevezl 500 km. Nebo by jsme mohli tu dovolenou přeložit a dohodnout se s naším tátou na změně termínu.
A v ten moment přesně přichází to uvědomění, že tidle chlapi fungujou cestou nejmenšího odporu. A jediná cesta, jak zařídit, aby u nás nevelela ex, je, že budu neústupnější , než ex a ještě zlejší alfasamice, než ona.
Prostě já jedu v původním termínu, nic neměním, nic nepřizpůsobuji, dokud to nebude fungovat i obráceně. A najednou má od roku 2018 dcera sestřenice tety Růži narozeniny v dubnu, místo dřívějšího srpna.
