Kdy může střídání fungovat a co s tím?

Odpovědět
Marie
Stálice fóra
Příspěvky: 526
Registrován: 17 říj 2012 10:19

Kdy může střídání fungovat a co s tím?

Příspěvek od Marie » 05 zář 2013 22:15

Nad tímto vláknem hezkých pár dní váhám, ale přeci jen ho nakonec zakládám. Třeba tu zůstane, třeba se někdo zamyslí. Nejsem primárně zastáncem střídavé péče, ale jsem horlivou zastánkyní rovnocenného rodičovství ku prospěchu dětí. ( Je pravda, že k mé fikci o lepším systému rovná střídavka v případě konfliktu na dobu řešení sporu patří, ale to by bylo na jinou debatu.)

Tady jsme ale na střídavce - tedy se budu držet tématu a svých zkušeností. Dobře vymyšlená a s ohledem na zájmy dětí nastavená střídavka je dobré řešení, které může děti rozumně dovést až k dospívání, kde si pravděpodobně vyberou, kde zahnízdí. Ale znám taky dvojčata, která vydržela střídat do maturity (aby to bylo spravedlivé) a nakonec zakotvilo každé dítě u jednoho z rodičů. To ale považuji za spíše výjimku.
x
Horší je to se střídavkou proti vůli jednoho z rodičů a soudím, že je to v zásadě vždycky proti vůli matky. (Opačný případ zatím neznám) Jde to. Ale má to své podmínky, a to podmínky nutné. Alespoň jeden z rodičů musí zůstat slušný, korektní a věcný. Docela chápu, že v případě, že po sobě štěkají obě strany se střídavka spíše nenařizuje - děti v tom pak strašlivě lítají a v zásadě nemají šanci získat trochu klidu. Jeden týden kritizuje matka otce, druhý otec matku - v tom se fakt nedá žít. A naopak. Vydrží-li být spolupracující rodič nad věcí, samotnou svou existenci a způsobem života útočnost druhého (třeba i manipulujícího) rodiče mírní. Je to jednoduchý návod, který se těžko dodrží. Nervy občas fakt tečou. Ale moc jiných cest není. (I tady by mohl systém lépe pracovat a poskytnout podporu právě onomu spolupracujícímu rodiči, ono je to totiž nepředstavitelně náročné).
Chce to tedy dobře si uvědomit cíl a vlastně se rozdvojit. V tom prvním a základním jít s klidem za možností dobře se starat o své dítě (to dobře se starat je cíl a podmínka nutná).
A v tom druhém klidně publikovat, komunikovat a upozorňovat na nefunkční, zastaralý a těžkopádný systém, který se ne-a-ne probudit do 21. století. Slušně a věcně.
Každý z nás má nejspíš v krizi, kdy se narušuje jeho vztah s dětmi, potřebu se za klid pro dítě třeba i rvát. Chce to proto neztrácet ani na vteřinu ze zřetele cíl. A tím je dobré dětství a zdravé dorůstání. Nikoliv "odstřelení" účastníci procesů. Tím se totiž každý rodič degraduje na úroveň toho nespolupracujícího a začíná hrát jeho hru.

Zkusme si tedy zejména udržet rodiny, nevyhazovat je jako rozbitý fén, ale opravovat, třeba i s pomocí odborníků. A když se to nepovede, prostě se starejme o své děti. Chtějme se o ně starat a dělejme to co nejlíp. Přesvědčujme všechny, že to dokážeme. Právě onou racionální věcností, použitím rozumu a stálým zohledňováním cíle.

Přeji všem dětem klidně dětství a rodičům možnost, ale i schopnost, učit je dobře žít.
Matka a macecha.

Odpovědět