Ochranná role střídavky - zkušenost

Odpovědět
Marie
Stálice fóra
Příspěvky: 526
Registrován: 17 říj 2012 10:19

Ochranná role střídavky - zkušenost

Příspěvek od Marie » 25 lis 2014 22:56

Dovoluji si napsat kousek příběhu, u něhož místní "stálice" znají začátek. A s ním názor na střídavou péči.
Vlastně už bych sem psát snad ani neměla - po několika etapách je střídavá péče ukončena, obě děti se postupně přesunuly k otci - přinesl to tak život.
Nejsem rigidní prosazovatelka střídavé péče, ale jsem velmi vážnou zastánkyní širokého kontaktu dětí s oběma rodiči. A i po prožitém maratonu jsem hluboce přesvědčena, že má pro děti ochranný účinek.

Široký kontakt s dětmi totiž právě dětem umožní oba rodiče znát, zorientovat se v životech obou a brát si od nich to, co jim mohou dát dobrého (ano, i zlého - ale to je život). Omezuje možnost manipulace, s čímž máme výraznou osobní zkušenost, motivuje rodiče k tomu, aby se o děti skutečně starali, investovali do nich čas i finance a v případě, že nastane problém jej aktivně řešili, protože jim jde v prvé řadě o dítě a až v druhé jsou naštvaní na to, jak ho expartner blbě vychoval. Široký kontakt je tedy ochranný zejména pro dítě. Že je pro rodiče náročný? Inu, když už se rozešli, nechť se přizpůsobí.

Ochranná funkce spočivá i ve vzájemné (i když třeba nechtěné) podpoře rodičů - někdo prostě umí lépe matematiku a někdo dějepis, někdo chce, aby si děti brzy zavazovaly boty a druhému je to fuk, zato mu záleží na tom, aby si děti odnášely hrnečky od stolu do dřezu. Nemám vůbec zkušenost s tím, že střídání v odlišných prostředích (a že to u nás bylo setsakra odlišné) dětem vadí - ony si v tom prostě vytvoří systém a v něm fungují. Mohu to říci se vší vážností, protože jsme ta přísnější domácnost, kde děti sice mají možnosti, ale taky povinnosti, tedy ta domácnost, kde se "furt něco děje". Chodí se u nás dříve spát, děti se učí...dalo by se říci, že mají "samé nevýhody".
Rovněž mohu potvrdit, že široký kontakt může dobře fungovat i proti vůli jednoho rodiče - musí to ale ustát ten druhý a netvořit konflikty a nenahrávat jim (alespoň maximálně, jak to jde). Dále se smířit s tím, že zařídí vše, co ten, kdo se potřebuje hádat, nezařídí. V takovém případě se dost hodí psycholog za zády (stačí "spřátelený rádce", nemusí to být terapeut).

Střídavka by fungovala i nadále (s vděčností OBA vzpomínáme na páteční večery, kdy děti odešly a my jsme padly do křesel a doma bylo ticho), nebýt rozhodnutí obou dětí postupně, přičemž u staršího se to už dalo čekat (puberta to prostě láme), mladší poněkud překvapilo, ale jeho důvody jsou pochopitelné a vážné. Střídavka v tomto případě sehrála mj. protektivní roli. Děti si osahaly prostředí u otce, které dříve znaly jen velmi málo a když se pro ně převážily jazýčky vah ve smyslu toho, že už některé boje (detaily s dovolením vynechám) nechtěly svádět, své prostředí si vybraly.

Tím rozhodně netvrdím, že je to definitivní uspořádání, zvláště u mladšího dítka se prostě uvidí, co přinese plný rozpuk puberty, ale věřím, že s případným přesunem se otec dokáže smířit (bez soudních tahanic).

Jiné je asi téma výživného a podpory dětí, ale do toho se mi s dovolením nechce příliš pouštět. Tak jsem se raději omezila pouze na děti.

Z pozice matky bych v minulosti větší zapojení otce do péče o své děti jen vítala. Asi bychom se nedostali ke střídavce, ta se ještě moc "nenosila" a těžko bychom vytvořili podmínky, ale to, že dospívaly bez mužského vzoru dodnes považuji za nešťastné.
Matka a macecha.

Odpovědět