Slepovaná rodina - může nová rodina při střídavce fungovat?

[Lama]

Lamo ty jsi vyjimecna zena (vysoka mira inteligence + pragmaticka, umis logicky myslet a pocitat), tohle vse pohromade jsem u zeny dosud nevidel. Opravdu pragmaticky promysleny vyber chlapa.

Che, dík. Jen jsem tenkrát v tom promejšlení zapoměla zahrnout parametry jedné významné proměnné - jeho EX. Ale tak ono to partnerství není jen o checklistu požadavků.
Ale ty děti byly zkrátka v kategorii "must be".

[Nera]

Mně by zas realizování se na mých dětech nevadilo, pokud k nim má vztah a způsoby realizace jsou pro mne OK. To byla alfa omega, bez toho by to prostě nešlo.
Vliv ex se učím odstínit, snad se mi to docela daří, už se o ní skoro nebavíme. To bylo zkraje hodně vyčerpávající spolu s nekonečnými debatami, jak si blbě zařídil péči o vlastní děti. Je potřeba pochopit, že jsou věci, do kterých mi v rámci zachování zdravého rozumu nic není, ačkoliv se na to nedá koukat. Ale nic s tím neudělám... Leda že nechávám nataženou pomocnou ruku.
Největší problém v praxi vidím v rozdílném přístupu "moje" a "tvoje". Ze strany chlapa. Děti z toho mají akorát bordel v hlavě. Já to chápu, i tak je to náročné a to jsem dospělá. Dětem to jde vysvětlit opravdu hodně těžko. Moje vidí denně, svoje když se to povede průměrně tři dny za měsíc...

[Lama]

Tak já to mám s tou realizací na dětech jiné v tom, že otec dětí funguje a tak nějak nikdo další není potřeba. Kdybych nějakou povinnou péči očekávala, tak je zas fér, aby povinnosti šly ruku v ruce s nějakými rodičovskými právy. Ono i dva se domluvit na výchově stačí a kdyby se do toho montovali s rodičovskýma ambicema 4, tak se pobijem.

Stran moje tvoje, rozdílný přístup, tak tam to mám uplně v poho. Přijde mi to normální, že se člověk k vlastním dětem chová jinak, než k dětem jiným, byt je má rád, vychází s nima. A tak nemám problém to říct a vysvětlit to tak dětem.
Co se týká nějakých pravidel, tak tam je jednoznačně výhoda toho, že jeho děti tu jsou jen na ty víkendy, tím pádem je beru jako návštěvu, se vším všudy- i pro ostatní návtštěvy prostě platí krapet jiná pravidla, než pro členy domácnosti. Předpokládám že kdyby tu byly častěji, tak se to tak samo vyřeší v tom smyslu, že i ten táta bude mát potřebu více nastavit pravidla, hranice, aby se s dětmi dalo fungovat. Při tom víkendovém užívání ta potřeba taková není.

[Nera]

Co se týká nějakých pravidel, tak tam je jednoznačně výhoda toho, že jeho děti tu jsou jen na ty víkendy, tím pádem je beru jako návštěvu, se vším všudy

S tím se špatně rovnám brát děti jako návštěvu. Návštěva jsou kamarádky holek, co za nimi přijdou a ne vlastní děti jednoho z nás. Ale fakticky je to tak, jak píšeš, bohužel. Budu si v tom asi muset najít výhodu, když nejsem kompetentní to řešit...

[Lama]

Co se týká nějakých pravidel, tak tam je jednoznačně výhoda toho, že jeho děti tu jsou jen na ty víkendy, tím pádem je beru jako návštěvu, se vším všudy

S tím se špatně rovnám brát děti jako návštěvu. Návštěva jsou kamarádky holek, co za nimi přijdou a ne vlastní děti jednoho z nás. Ale fakticky je to tak, jak píšeš, bohužel. Budu si v tom asi muset najít výhodu, když nejsem kompetentní to řešit...

Ano, je to smutný, je to divný, ale je to tak. |V podstatě to ten táta nastavuje tím benevolentním přístupem. Ale je to i pochopitelný. Taky bych si ty děti chtěla primárně užít a ne řešit výchovné problémy ve smyslu jít včas spát, nejdřív povinnosti, potom zábava, apel na samostatnost, když jsem vlastně rád, že jsem konečně s nimi.
Ono už jen to, jak moc se má točit ten svět kolem nich. Normálně si řikám, že se program uzpůsobuje všem zúčastněným, to samé jídlo. A zrátka kolikrát se stane, že máme něco, co mám ráda já, partner, děti nemusí. Zábava to samé, jednou je to víc pro děti, jindy děti více špačkujou. Ale kdybych se svými byla 3 dny v měsíci, tak nejspíš taky nebudu chtít polovinu toho času hrabat listí na chalupě.

[ota377]

Máte prosím někdo i pozitivní zkušenost?

Mám střídavku u obou synů už 14 let (už mají 18 a 20, ale furt chtějí střídat, ať si nás obou s bejvalkou užijou ), přítelkyně se svou dcerou ve výhradní péči se ke mně nastěhovala před 10 lety, narodil se nám syn a stále jsme spolu, i když nezastírám, že skloubit "moje" syny, "její" dceru a "našeho" syna bylo někdy dosti náročné a vyžadovalo opravdu hodně tolerance a empatie nás obou, ale když se chce, všechno jde líp